Kalevala_CZ

a
906
j
oQf.i1dy' má 'fin. mnoho významů), na místě dubu jal::!loťk
na - místě břízy, osyku; 'na, mistěborovíce smrk
nebo jedli' a pod. do nekonečna.' . '
Paralellismy bývají nejen při jednotlivých versích,
nýbrž i při celých odstavcích, jako .ni př, v R: IV.
str. 52 a 53 a opět 62:-69. ,
,Z podstaty paralellismů vznikají jiné zvláštnosti
verse run: a I I i t e r a c e, a s s o na n c e a rým y~
, Paralellism finský podobá se ozvěně. , Jako jest,
ozvěna tím dokonalejší, čím věrněji opáčí vypuštěný
zvuk, tak jjiaralellism tím je lepší, čím je svému hlavnímu
verši podobnější z v u k e m i' s mys 1e m ; ale.
nezavrhuje se ani menší podoba. Ttrn spůsobem dostáváme
rýmy a assonance na konci veršů, alliterace
uprostřed nich, v' počálečných .zvucích jednotlivých
slov, ze kterých, se verše skládají. '.
. Všecky tyto vlastnosti verše jsou nehledané,
Prosté a přirozené, vycházejíce z vlastností jazyka neobyčejně
bohatého formálně i lexikálně, jakož i z jeho
charakterné vlastnosti gramatické, jež vězí v tom, že
veškeré tvary tvoří se pripináním nikdy .předpínáním.
Indoevropským, a zvláště slovanským jazykům
není alliterace : vlastní. Za to však forma run a
forma slovanské národní písně jsou si velmi blízky .
V originále jsou alliterace tak hojné, že skoro v kazdém
verši nejméně dvě slova stejnou hláskou začínají.
Ale i zde jsou výjimky, ač poridké, Ony právě
jsou důkazem, že tato zvlástnostformy run není manýrou
a hračkou', nýbrž přikrasou, již sám jazyk
pěvci. nabízí, '
'V našem překladě jest i k .alliteracirn hleděno,'
avšak jsou jen tam, , kde 'samy překladateli vklouzly:
do péra, což bývalo zvláště -při zaklínání a vzývání