Kalevala_CZ

261
na kraj hradby kal ovité,
na plec vlny val ovité,
na ní volně projížděj se,
hlubinami proháněj se!"
"Z Kalmových li stepí přišlas,
z pustých dvorů nebožtíků,
hned se nazpět vydej domu,
aso, do Kalmových sídel sirých,
v půdu prašnou, v půdu prstnou
ve mrť červy prooranou,
kde přebývá národ mrtvých,
silné mužstvo povražděné."
suo.
"Jestliže jsi, zlobo, přišla,
z týna lesa Hiisiova,
z lůna hvozdu borového,
z nitra háje jedlového,
poroučím ti, přikazuji,
vrať se v lesy Hiisiovy,
no černého týna borů,
do tmavého skrytu jedlí,
a tam buď a nehýbej se,
dokud prkna ve podlaze
i stěn trámy nevyhnij ou,
střecha tebe nepohrohí."
"Ještě zaříkám já tebe,
zaženu tě, začaruji
v doupě k starci medvědovi,
400. v brloh staré medvědice,
do temenců temeništných,
do bahnisek bezezvukých,
17*