Kalevala_CZ

75
Vellaminu pannu vodní,
dceru morské hlubočiny."
Zasmušiv se hlavu schýlil,
takto pravil Vainamcinen :
"Oj ty sestro Joukahaina,
vrať, o vrať se opět ke mně!"
Nikdy se již nevrátila,
nikdy více co svět světem,
140. spustila se, polopila,
pod hladinu ponořila
v nitro žuly kropenaté,
do skuliny jatrobarvé ..
Mocný moudrý Vatnamoin en
uvažoval, rozvažoval,"
co mu zděti, udělati;
vlekl síti z tenkých nití,
křížem krážem po všem vodstvu,
po chobotech, přes choboty,
ieo po hlubinách dřímajících,
po lososích výmolinách, _
po vainolských vodních spoustách,
po mělčinách Kalevaly,
po bezedných černých tůních,
po vší širé morské pláni,
po joukolských vodách říčných,
lapských břehách zátočnatých.
Ryb nalovil všelijakých,
schytal rybu, kde jen jakou,
160. ryby jenom neulovil,