Kalevala_CZ

tl64,
Tak loď si přeje, aby plavala proti nepříteli a pláče,
že líně 'musí hnít ve přístavu, jahoda chce být ubrána,
ryba lapena. (Viz konec runy XLVI!., kde se ryby diví,
že jich Kalevovci nechytají).'
Na počátku byl pouze prabůh, Ukko = starec.
Jmenajeho: Jumala = bůh (zůstalo i v křesťanství), Yliju-
.mala = vyšní bůh, Luoja = tvůrce, Isá, kal'. Iso = otec,
Haltia = ředitel, panovník. Ukko stvořil vzduch (ilma) a
vodu (vesi). Sám si zůstavi! nejvyšší vládu nade vším
a poslední rozhodování ve všem, ale ochranu všeho,
.co postupně tvořil, svěřoval vílám a podřízeným bohům.
Tak lImatar. víla vzduchu, byla na počátku i paní,
vlastně hospodyní vzduchu. llmataře bylo teskno
v nekonečném a pustém prostranství. Dala život .starému
moudrému Váinárnčinu " a jako mimochodem
.i zemi (maa), nebi (taivas), slunci (páivá), měsíci
(ku.i), Na nebi, nad poklopem vzduchu, sídlí Ukko.
Jakmile je něco dále stvořeno, ihned obdrží k ochraně
svou vílu, jež bdí nad jeho určením. Víla slunce =
Páivátár, víh měsíce = Kuutar. Nevyjmenované věci
stvořené ochraňují víly tvůrčí (Luonnotaret), jichž je
nesčíslné množství. Každý strom, každá bylinka má
svou vílu. Víla sosny sluje Hongatar, víla jalovce Katajatar,
víla jeřábu Pihlajatar, víla střemchy Tuometar.
1 každé roční pčasí má svou vílu. A nejen to : své víly mají
i vřesné kvítky, i stehélka trav na lučiné, Vílu svou mají
·i ohlaka (Pílvetár), i mlha (Uutar). Překrásně je přírodnímu
názoru Finů výraz dán v runě XV., kde matka Lem-
·minkáinova křísi rozsekaného syna svého. Vzývá nej-
·prve Suonetaru, vílu žil, aby spravila a zcelila poi
sekané žíly, na to llmataru, aby každou žílu dala na
patřičné místo, a· konečně Ukka, aby na malovaných
·sáňkách proplul žilami, kostmi i vš:emi údy a tělo oživil.
·Ten nesmírný bůh, který naplňuje celý vesmír a