Kalevala_CZ

863
vzdělanější, tím větší jeví v této příčině chudobu,
Slovanské jazyky slojí uprostřed. K tomu bohatství
konkrektných pojmů, vyjádřených stejným bohatstvím
slov, pomysleme si ncjladnejsí jazyk, mající více samohlásek
než vlaslina, regulující svou hudebnost vokalnou
harmonií, oplývající formami - máť 15 pádův a
5 infinitivů, jez se skloňují. Z toho vzniká taková nepřebraná
rozmanitosť výrazu, jaké snad nemá žádný
druhý jazyk. Jazyk takový jest poesie i hudba sama ..
Jím i všednosti dostává se půvabného roucha. Znalci
finského jazyka tvrdí, že i soudní spisy, finským jazykem
psané, čtou se jako báseň. Upomíná to na.
Srby, kteří často tak se vyjadřují ústně i písemně, že
slova jejich možno rozčlánkovati na verše rozměru
národních písní, a není pouze výlevem básnivé mysli
národní, nýbrž i následkem, přímo a bezdeky vyplý--
vajicím z přirozených vlastností jazyka.
Takový asi v hlavních obrysech byl duchovný fond
starých Finů, jenž hyl osnovou jejich původní činnosti
kulturně, jejich názoru na svět tento i onen a esthetických
výronů v podobě národní poesie.
Mluvíme li o konkrektném pojímání prvobytných
Finů, nerozumíme tím pojímání materialistické, což
výslovně podotýkáme. U Arijců jsou příkře od sebe
odděleny oba světy, hmotný i duchovný. U Finů neni.
toho rozdělení. Oni všechen hmotný svět oduševňují
a produševňují. V jejich názoru i neživé předměty
mají duši. Má ji nejen zvíte, nýbrž i strom a kámen,
ano i dílo rukou lidských, jako loď, jež v Kalevalenejednou
se chápe slova a mluví o svém určení. Jako
bůh všecko stvořil za jistým účelem, tak i dílo člověkovo
účel má, za kterým neodoJatelně a vědomě spěje"
dychtíc po jeho dosažení, třeba se jeho zkáze rovnalo.