Kalevala_CZ

34·,
píseň lívala se řekou,
340. prudkým proudem proudívala,
běhala jak lyže v sněhu,
plývala jak lehká loďka;
ale nyní věru nevím,
pověděti nedovedu,
co hlas silný přelomilo,
co hlas libý ponížilo,
nevalí se více řekou,
nepluje víc lehkou loďkou,
zní jak brány na polomi,
350. vrždí sosnou po náledí,
skřípe jako saně v písku,
jako loďka na kamení."
Načež starý Vainamoinen
ozval se a propověděl:
"Když tu není pranikoho,
aby spolu se mnou zpíval,
sám já počnu runy pěti,
sám já dám se do zpívání,
neboť ku zpěvu jsem stvořen,
360. za tlumače písní zrozen,
neptám zdejších se ni cizích
po dráze ni konci písně ...
Na to starý Valnamoinen,
sloup úhlavní starých písní,
v. radostné se pustil dílo,
do konání zpěvné práce,
plesné písně prozpěvoval,
stará slova slovoslovil.