Kalevala_CZ

Načež jarý Lernminkainen
ozval se a odpovědel:
"Od toho jsou baby staré,
hy sny noční vykládaly!
Já vím, co mi zdá se v noci,
lépe, než co bylo za dne!
Matičko má, stará matko,
profantu mi pytel připrav,
do měchu dej hojně mouky,
14-0. také přidej soli krušec;
musímť odtud putovati,
z otčiny se odebrati,
opustiti domov zlatý,
ostaviti krásné dvory,
jižtě muži meče brousí,
nabrusují hroty kopí."
Matka se ho otázala,
starostlivá vyzvídala:
"Proč pak muži meče brousí,
1')0, hroty kopí nabrušují t"
Řekl jarý Lemminkainen,
praviJ krásný Kaukomieli:
"Proto muži meče brousí,
hroty kopí nabrušují :
na mou hlavu přenešťastnou,
na mou šiji přeubohou;
těžká tíseň, tuhý skřipec
v pobjolských mne sevřel dvorech:
za vraždil jsem Pohjolaua,
ieo. hospodáře pohjolského ;