SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Příliš mnoho nácků? 115Oba autoři měli úspěch i mimo akademickou sféru, ba především mimo ni. Jejichpráce vlastně odrážely obavy z úpadku průmyslové výkonnosti země, které se průběžněopakovaly od konce 19. století. 42 Jen zřídka však zemi vládli politici, kteříby úpadek viděli jako hlavní problém země a kteří by se proti němu snažili mobilizovatvšechny síly. V Margaret Thatcherové se ale v roce 1979 objevila ministerskápředsedkyně, která byla „mesianistickým katastrofismem“ 43 přímo prodchnutá. Jejíenergicky proklamované poselství, v němž najdeme prvky Wienerových a Barnettovýchanalýz, nepřeslechnutelně pojmenovalo důvody britského „úpadku“: zavinilajej státní správa, odbory, instituce pečovatelského státu a znárodněný průmysl,jejichž hlavním záměrem podle premiérky bylo udržení výhod a jistot pro jejichčleny, avšak kterým chyběla jakákoli ochota k inovaci a hospodárnosti. Historickéargumenty, jaké vyslovili Wiener a Barnett, za dané situace bezprostředně vstupovalydo politických debat, a ty se zase zpětně promítaly do práce historiků. Tak apelMargaret Thatcherové ke znovuoživení ctností, jako je píle a ochota riskovat, kteréprý během viktoriánské éry stvořily sílu Británie, inspiroval pilné historiograficképokusy osvětlit charakter a kvality „viktoriánských hodnot“. 44Také další interpretační vzorec úpadku země získal svou brizanci během politickýchdebat thatcherovských let: poválečný konsenzus. Původně přitom nešlo o vysvětleníúpadku, ale naopak o pojem, jímž se označovala příčina poválečné stabilityzemě. Historický vývoj poválečného dvacetiletí se podle tohoto konceptu vyznačoval„poválečným konsenzem“ mezi nejsilnějšími stranami, které po zážitku válečnésolidarity přijaly tytéž předpoklady pro modernizaci Velké Británie: keynesiánskéřízení hospodářství, smíšenou ekonomiku a zřízení státu blahobytu, který svéobčany provázel „od kolébky až do hrobu“. 45 Labouristická vláda Clementa Attleeho(1945–1951) podle zmíněného interpretačního vzorce využila zkušenost s plánovanýmhospodářstvím válečných let a touhy obyvatel po spravedlivém společenskémuspořádání k založení státu blahobytu. Vedle zestátnění některých klíčovýchodvětví průmyslu se rozhodujícím nástrojem sociální politiky stalo zřízení Národní42 THOMPSON, Frederick M. L.: Gentrification and the Enterprise Culture: Britain, 1780−1980.Oxford, Oxford University Press 2001, s. 143−153.43 Uvedený výraz viz CANNADINE, David: Statecraft: The Haunting Fear of National Decline. In:TÝŽ: In Churchill’s Shadow: Confronting the Past in Modern Britain. London, Allen Lane 2002,s. 26−44, zde s. 28.44 Srv. např. WALVIN, James: Victorian Values. London, André Deutsch 1987; PEDERSEN, Susan− MANDLER Peter (ed.): After the Victorians: Private Conscience and Public Duty in ModernBritain. London, Routledge 1994.45 ADDISON, Paul: The Road to 1945. London, Jonathan Cape 1975, s. 14 a 16; HENNESSY,Peter: Never Again: Britain, 1945−51. London, Jonathan Cape 1992, s. 2 n.; KAVANAGH,Dennis A.: Thatcherism and British Politics: The End of Consensus? Oxford, Oxford UniversityPress 1987; KAVANAGH, Dennis A. – MORRIS, Peter: Consensus Politics from Attlee to Major.Oxford, Basil Blackwell 1994.