SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

32 Soudobé dějiny XIV / 1účtů ve Sněmovně lordů vyjádřil ministr zahraničí lord Halifax, že se počítá s využitímtěchto prostředků pro uprchlíky přicházející z území bývalého Česko-Slovenska.Zatím však nedokázal definitivně řící, zda si to nevyžádá další změny v britskémzákonodárství, a stejně se vyjadřovalo i ministerstvo financí. 119Podle tehdejších odhadů se ve Velké Británii v březnu 1939 nacházelo okolo dvanáctiset emigrantů z území bývalého Česko-Slovenska, o které se staraly dobrovolnéa charitativní organizace. Bylo též více než zřejmé, že jejich počet dále poroste.Mnozí uprchlíci se po 15. březnu 1939 nedostali na britské území v rámcioficiálně organizované akce a hledali také ilegální cesty k opuštění protektorátu.Některé organizace, jež se staraly o uprchlíky z Česko-slovenska, přišly již v březnu1939 s iniciativou využít zbylou částku ze čtyř milionů liber britského daru pro dalšípodporu uprchlíků na britském území, popřípadě i v Polsku 120 a skandinávskýchzemích, a pro přípravu jejich eventuální další emigrace do britských dominií a doSpojených států. 121 Ovšem prostředky nevládních a charitativních organizací rychlevysychaly. Na ministerstvo financí se v tomto smyslu obrátila například MargaretLaytonová za Britský výbor pro uprchlíky z Česko-Slovenska. Její žádost přitompodpořilo několik britských poslanců a připojil se k ní i zvláštní vládní výbor prouprchlíky, v jehož čele stál lord William Malcolm Hailey, bývalý guvernér v Paňdžábua Spojených provinciích. 122Takovéto návrhy, i když nebyly principiálně odmítnuty, byly vázány na zásadnívládní rozhodnutí, co se stane s prostředky poskytnutými na základě londýnskýchčeskoslovensko-britských dohod z 27. ledna 1939. 123 Britské úřady byly maximálněochotny uvolnit částku sto tisíc liber na podporu těch československých uprchlíkůna britském území, kteří emigrovali po 14. březnu 1939. Především diplomaté ForeignOffice (podporováni ministerstvem vnitra) však upozorňovali na řadu rizik,která s sebou tento krok nesl. Patřila k nim mimo jiné obava z agentů-provokatérů,rozšíření britských finančních závazků na neúnosnou míru či nadměrné zvýšenípočtu emigrantů. Důležitější však byla zásadní politická obava z rozšiřování britsképodpory na českou emigraci z protektorátu. Prozatím byly proto britské úřadypřipraveny maximálně „přimhouřit v této záležitosti oko“. 124 I tato otázka urychlilaúvahy o nutnosti přijmout adekvátní legislativní kroky.119 Tamtéž, FO 371, 22895, C 3804, Waleyho záznam pro Foreign Office z 23. 3.1939.120 K tomu viz např. tamtéž, FO 371, 14101, W 17682.121 Viz např. tamtéž, FO 371, 22894, W 5549, Waleyho dopis A. W. G. Randallovi z 1.4.1939.122 Tamtéž, W 5780. Britský výbor pro uprchlíky z Česko-Slovenska v této souvislosti již od počátkudubna 1939 počítal s tím, že by zbylé prostředky z pomnichovského daru spravoval tříčlennýtrust jmenovaný britskou vládou (viz tamtéž, HO 294-216, záznamy o jednání výboru).123 Viz reakci na tento návrh v Home Office a Foreign Office (tamtéž, FO 371, 22894, W 5338).124 Viz zejména Makinsovy poznámky ze 4.4.1939 k úmyslu Treasury uvolnit sto tisíc liber napodporu uprchlíků z Československa na britském území (tamtéž, W 5650).