SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

128 Soudobé dějiny XIV / 1ní kultury, který spočíval na třech pilířích: stranický aparát, představovaný v prvéřadě kulturním a propagačním oddělením ÚV KSČ pod vedením Gustava Bareše,měl svou protiváhu ve státních orgánech, mezi nimiž zaujímalo výsadní postaveníministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým, zatímco role „převodníchpák“ byla přidělena jednotlivým uměleckým svazům, očištěným od „nepřátelskýchživlů“. Nevyjasněné mocenské kompetence a osobní rivality však mezi oběma výsostnýmicentry generovaly permanentní napětí, jež se přenášelo do svazů, vybíjelov občasných „aférách“ a nakonec vyvrcholilo v otevřené konfrontaci po pádu RudolfaSlánského na přelomu let 1951 a 1952.Různé peripetie tohoto soupeření sleduje Knapík s využitím dostupné dokumentacei dosavadní literatury o tématu velmi podrobně a s mnoha zajímavými postřehy– a co třeba zvláště ocenit: bez apriorních sympatií pro některou ze svářících seskupin. Takzvanou pamfletovou aféru na jaře 1949, odstartovanou parodickýmiverši dvou studentů na Vítězslava Nezvala a ústící v rozsáhlé estébácké vyšetřovánía v šikanování desítek zúčastněných, neposuzuje jako nevydařený pokus dogmatickýchaparátčíků kolem Gustava Bareše podmanit si prostor kultury skrze odsouzeníNezvalovy poetiky, symbolizující kontinuitu s modernistickými proudy meziválečnékultury, 10 ale považuje ji mnohem spíše za signál k „autorizaci“ a vyjasnění zásadkulturní politiky, nad nimiž v zásadě zavládl konsenzus mezi kulturními byrokratyz obou soupeřících táborů. Tímto motivem objevně propojuje „pamfletovouaféru“ s proslulým referátem Ladislava Štolla „Třicet let bojů za českou socialistickoupoezii“, který se měl stát normativem při hodnocení básnické tvorby minulýchdesetiletí i regulativem při vzniku nových děl. 11 Detailní stopování geneze referátua vývoje postojů zaangažovaných funkcionářů poskytuje zajímavé průhledy do zákulisíformování kulturní politiky.Rozhodujícímu měření sil mezi špičkami kulturní politiky na počátku padesátýchlet se podrobně věnuje druhá kapitola, která je nejčtivější partií knihy. Autor ji nazval„Podivné ‘tání’ ve stínu šibenic“, což dobře postihuje rozpor mezi (většinoupředstíranými) úmysly „vítězů“ a brutální realitou politických procesů. V této souvislostise vnucuje srovnání se starší prací Alexeje Kusáka Kultura a politika v Československu1945–1956, která se snažila vyvolat dojem, že v úsilí skupiny kolemKopeckého a Nezvala v zápase s Barešovým okruhem šlo nejen o prosazení liberálnějšíhokonceptu kulturní politiky, ale vlastně i o otevření cesty k hlubokým systé-10 Takové stanovisko zastává Alexej Kusák v knize Kultura a politika v Československu 1945–1956.Praha, Torst 1998, s. 286–289.11 Štollův referát byl přednesen na plenárním zasedání Svazu československých spisovatelů22.1.1950 a ještě téhož roku vydán knižně. Knapík shledává některé rozdíly mezi verzí přednesenoua knižní, v níž Štoll „své formulace většinou ještě přiostřil“ (V zajetí moci, s. 106,pozn. 146).