SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

62 Soudobé dějiny XIV / 1sefem Ledererem. Nepřiznanou Ledererovu spolupráci na celém díle by potvrzovaldalší fakt: z exilových autorů jsou v antologii zastoupeni básněmi pouze Brušák,Ornest – a Lederer.„Tato knížka není antologií; je to několik stránek, které nepřelétly a na nichž seoči nikoli náhodou zastavily; a budete-li je čísti s láskou, s jakou byly sestaveny, pochopítejistě jejich celek a to, co je nad ním.“ 67 Slova Oty Ornesta dávají onomu kolážovitémuskládání jisté požehnání, a stejně tak se dají chápat i již citované větyKarla Brušáka. Platí to, přestože se myšlenka, tedy samotné texty, měla zřetelněpodřídit formě – čili soustředění do antologie spíše povzbudivého charakteru, kteráměla čtenáře v krušné době (v březnu 1941 Londýn zažil již pětistý nálet) duševněpozdvihnout a posílit. Pavel Tigrid o antologii později napsal, že byla „nejúspěšnějšía snad i nejpamátnější knihou, která se v exilu objevila. (...) Všichni mluví ve variantětémat a forem jedněmi ústy: o víře ve svobodu, spravedlnost a Boha, o nenávistik tyranii, o lásce k zemi a lidu.“ 68 Nakolik byl sborník Ústy domova přijat u případnýchčtenářů v exilu, je však dnes nemožné určit – jediné dobové ohlasy známeod Pavla Tigrida (který se na vzniku sborníku sám podílel) a od Jiřího Muchy. Obacelý tento podnik zahrnuli výjimečnou chválou, ačkoli jindy byli k soudobé exilovéprodukci spíše kritičtí. Tigrid sborník označil za „závažný literární přínos“, přestožese rodil za „obtížných podmínek materiálových a finančních“. 69 Jiří Mucha se vyjadřovalmísty až emfaticky:„Řeknu krásná kniha, ale to nestačí. Chtěl bych, aby ji každý četl, protože v ní jetolik síly a občerstvení, jako byste otevřeli dveře domova dokořán. Ale ne dnes. Zítra.Umění je skutečnost, stvořená předčasně. Jako dítě zrozené v šesti měsících.A i kniha, jako je tato, může být uměním.Je to něco kolem padesáti stran básní a prózy z posledních šesti set let českéhoživota. Ale žádná ztuhlá antologie, seřazená pečlivě podle dat. Je to jedna souvisláčetba, kde se čtrnácté století střídá s rokem 1940 a probuzenectví se světovou válkou,protože každé z těchto slov je živé, platné na svém místě a v tom okamžiku,a ne preparovaná muzejní relikvie páchnoucí naftalinem. (…)Celou sbírkou jako by procházela jedna myšlenka: Proměnná hodnota času. Vestarších i prastarých tvorbách naleznete stejnou ozvěnu na stejné pocity, kteréi dnes jdou v patách bídě a smrti. A současně naleznete víru v čas aktivní, slibujícía přinášející přeci jen vysvobození. Čtete a zastavujete se nad moudrostí lidí, kteříjiž staletí tlí, čtete a zavane k vám vůně domovské krajiny, čtete a rozbuší se vámsrdce mladou, až dětinskou vzpourou. Ten, kdo knihu sestavoval, Karel Brušák,chtěl cosi říci a řekl to dobře.“ 7067 ORNEST, Ota: Mladé Československo… In: Ústy domova, s. 54.68 TIGRID, P.: Literatura v exilu, s. 28.69 TÝŽ: Hrstka lístků, s. 23.70 MUCHA, Jiří: Ústy domova. In: Obzor, roč. 1, č. 2 (červen 1941), s. 11.