SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Zápas dvou kultur Anotace v totalitním systému 2331923 a 1929 –, plyne ale volně, s občasnýminávraty zpět i exkurzy do budoucna. Krásnýjazyk, jímž je kniha napsána, je zárukou jejíčtenářské úspěšnosti, která se ostatně zřetelněprojevila již brzy po jejím vyjití.Publikace Jiřího Kovtuna koncentruje pozornostpředevším na postižení symptomůohrožení republiky, pro niž marně Masarykžádal delší období mezinárodní stabilitya klidného vývoje. V předložené knize můžemesledovat výklad důsledků, které mělo promezinárodní postavení Československa oslabeníversailleského systému, i riskantní hry,kterou rozehrávaly mocnosti na mezinárodníscéně. Podrobně stopuje především roliFrancie a Velké Británie. Ztroskotání projektuposílení Společnosti národů vidí oprávněnějiž v roce 1925 a po roce 1933 neshledávájiž ani diplomatické mechanismy, ani politickouvůli po provedení kýžené nové organizaceEvropy nenásilnou cestou.Hlavním dějištěm Kovtunovy publikace jeovšem domácí kolbiště. Na něm analyzujeautor v první řadě roli odstředivých faktorůnárodnostních, vycházejících z prostředí německéhoa slovenského. Za neochotou českýchpolitických vůdců popřát sluchu tendencímdecentralizačním ve správě státu nevidíani tak jejich mocenské ambice jako spíšestrach z toho, že bude ohrožena integritazemě. Zarážející je ovšem absence programu,který by stanovil jasné cíle, k nimž mělosměřovat soužití Čechů, Slováků a příslušníků„menšin“ v Republice československé.Přesto Masarykova vize nenásilného občanskéhosoužití, jež si samo najde nejvhodnějšíformy společného života, představovalo určitounaději do budoucna, ideový základ, naněmž se dalo stavět. Československá republikapřes nedostatky, které měla, prokázalasvé přednosti oproti totalitním režimům,které ji obklopovaly. Jiří Kovtun se, jak jezjevné, ve svém výkladu zaměřuje předevšímna otázky politické a v poněkud menšímíře na problémy ideové. Inspirativnímzpůsobem například konfrontuje ideje prosluléhosporu o smysl českých dějin s realitouprvní republiky. Vhledy do privátní sféryči do oblasti kulturní jsou v anotované práciumenšeny.Kovtunův výklad je ve výrazné míře personifikován.Vedle osobnosti Masarykovy,v němž vidí po právu hlavní postavu dějův letech 1918–1935, uvádí na scénu takovévýznamné politiky, jakými byli například AntonínŠvehla, Karel Kramář, Jan Šrámek, BohumírŠmeral, Přemysl Šámal, Alois Rašín,Edvard Beneš, František Udržal, FerdinandPeroutka, Andrej Hlinka či Milan Hodža.Značný prostor věnuje poměrně novátorskyúloze Karla Čapka v politické sféře. Pozornostčtenáře zaměřuje i na některé postavy,jejichž jména dnes již málokomu něco u násříkají – například na Borise Viktoroviče Savinkova,údajného osnovatele atentátu naLenina (pochopitelně se autor nevyhne Masarykověpodpoře tomuto kontroverznímumuži). Rovněž jméno prezidentovi osobněvelmi blízké spisovatelky Oldry Sedlmayerovéje určitě užitečné připomenout, zvláštěpokud to učiní autor tak nonšalantní jakospisovatel předloženého díla. Osobně považujiza nanejvýše spravedlivé, že se konečnědostává pozornosti i tichým a oddaným spolupracovníkůmT. G. Masaryka, jakými bylinapříklad Josef Schieszl, Anna Gašparíková--Horáková či Antonín Schenk.Hned v úvodu si položil Jiří Kovtun dalekosáhlouotázku, „jakou hodnotu máme přičístsvobodnému občanskému životu, kterýzjevně nestačil uspokojit kolektivní nárokyvšech skupin obyvatelstva a nemohl se ubránitukázněné a kriminální diktatuře, čekajícíza hranicemi země na svou příležitost“ (s. 8).Je podle něho přece zjevné, že politická, kulturnía jazyková svoboda jednotlivce nejsousamy o sobě automaticky garantem úspěchuna mezinárodní scéně. Jiří Kovtun zároveňpřipomíná, že bychom neměli zapomínat nakvalitu života meziválečného Československa,která předčila to, co v naší zemi Masarykověrepublice předcházelo, i to, co po nínásledovalo. Čtenářsky nadmíru atraktivníkniha Jiřího Kovtuna přináší nejen shrnutíbohaté historické materie, ale i některé inspirativnípodněty, které by neměly ujít českýmhistorikům, filozofům a sociologům.Užitnou hodnotu publikace zvýšilo zařazenípřehledu použité literatury a archivních pramenůa v neposlední řadě podrobný osobní