SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Jan Slavík o Zápas zániku dvou ČČH kultur a Nejedlého v totalitním Dějinách systému národa českého 193Archivu země české celý náklad také urychleně expedovala. Tak po dvouročníku48–49 za léta 1947–1948 (kde je na titulní straně uvedeno místo a rok vydání „Praha1949“) následoval ročník obsahující tyto identifikační údaje: „50, 1947–1949,díl 2., Praha, červen 1949“; na frontispisu publikace je pak poznámka: „Tento svazekvyšel výjimečně jako druhý díl ročníků 1947, 1948, 1949.“Kopie strojopisu těchto veršů získal editor od Karla Škrábka, který byl jako studentz Filozofické fakulty Univerzity Karlovy roku 1948 vyloučen. 12 V pozůstalostiredaktora Václava Chába jsem pak dodatečně nalezl verzi, která obsahuje navícprvních dvanáct veršů čtvrtého zpěvu; 13 Slavíkova parodie je zde otištěna v tétoúplnější podobě. Za krátké dobové vzpomínky děkuji archivářkám a archivářůmEvě Čakrtové, Karlu Černému, Marii Liškové, Jaromíru Mikulkovi, Zdeňku Šambergerovia Václavu Šollemu.Spolu se Zpěvem o pádu Čečehoně je v této edici poprvé publikován Slavíkův rukopisz února 1962 nazvaný „Zdeněk Nejedlý odchází na konečný historie soud“(dokument č. 2), který se nachází ve Slavíkově pozůstalosti v Archivu národníhomuzea. Byl zařazen mezi strojopisy, které Slavík psal do šuplíku pod společným záhlavímDo vykotlané vrby. Svým charakterem se vymyká z této dlouhé řady písemností,v nichž umlčený Slavík v padesátých a šedesátých letech vytrvale komentovalsoudobé události a vývoj ruské revoluce. Nekrolog této oficiální autority tehdejšíhočeskoslovenského dějepisectví je v dané souvislosti zajímavý jednak společnýmtématem kritiky Nejedlého Dějin národa českého, jednak pro ozřejmění Slavíkovavztahu ke Zdeňku Nejedlému jako historikovi i člověku.Při edici obou dokumentů jsem postupoval podle běžných pravidel pro vydávánínovověkých historických textů.* * *Ve Slavíkově parodii Zpěv o pádu Čečehoně vystupují skutečné postavy českých historikůpod alegorickými jmény. Následující stručný přehled identifikuje jednotlivéaktéry a přináší heslovité životopisné a bibliografické informace o jejich působenív prvním poválečném desetiletí.Vezír – Zdeněk Nejedlý (1878–1962), v letech 1945–1946 ministr školství a osvěty,od roku 1945 prezident České akademie věd a umění (řádný člen od roku 1932),přednášel na Filozofické fakultě UK dějiny slovanstva, 1945–1952 šéfredaktor časopisuPraha – Moskva (od roku 1953 předseda redakční rady). V letech 1946–1948 ministr ochrany práce a sociální péče, 1946–1954 člen předsednictva ÚV KSČa poslanec Národního shromáždění, od roku 1947 profesor všeobecných dějin. Od12 Srv. BOUČEK, J.: Jan Slavík, s. 141.13 ANM, fond Václav Cháb, karton 1.