SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace 19stavuje z britské strany způsob, jak řešit židovský problém“) žádnými opatřenímiproti Židům. 56 Frank Roberts, vysoký úředník centrálního departmentu Foreign Office,sice jasné vyjádření československé diplomacie přivítal, vyjádřil však pochybnosti,zda československé orgány budou mít vůli v tomto směru neustupovat německémutlaku. 57Velká Británie na základě výše zmíněného zmocnění svého kabinetu zvažovala,že pokud by československá strana dodržela své přísné závazky ve vztahu k uprchlíkům,a navíc by přislíbila, že nezavede protižidovské zákonodárství, mohla by ostrovníříše navýšit finanční pomoc Česko-Slovensku o dva miliony liber. 58 Na tomtokroku se však nehodlala podílet Francie, neboť závislost okleštěného státu uprostředEvropy na velkém německém sousedovi byla čím dál očividnější. 59 I úředníciForeign Office již běžně hovořili o tom, že „Češi se stále hlouběji propadají do sféryněmeckého vlivu“, respektive že se „stávají německým vazalem“. 60 Někteří němečtípolitici se prý již divili, proč Británie hodlá poskytnout Česko-Slovensku milionyliber, když má své vlastní problémy a když je zřejmé, že Česko-Slovensko jako vazalskýstát by v případě války podporovalo Německo. Ostatně i již přidělené prostředkypovažovali někteří britští diplomaté za „ztracené“ a jejich eventuální navýšenío další dva miliony liber pak bylo výslovně označeno za „úplatek vázaný napofiderní slib nezavedení protižidovského zákonodárství“. 61Jak bylo řečeno už v úvodu studie, Velká Británie projevovala starost o osuduprchlíků z Československa prakticky vzápětí po podepsání Mnichovské dohody.Tehdy byl zřízen Britský výbor pro uprchlíky z Česko-Slovenska (The British Committeefor Refugees from Czecho-Slovakia), 62 jehož patronem se stal londýnský sta-56 TNA, FO 371, 22893, Newtonův telegram pro Foreign Office z 3.1.1939.57 Tamtéž, C 93, Robertsův záznam z 3.1.1939.58 Tamtéž, C 95, Waleyho dopis Strangovi z 2.1.1939.59 Tamtéž, C 180 a C 467, Sargentovy záznamy o rozhovorech s francouzským velvyslancemv Londýně Charlesem Corbinem ze 7. a 10.1.1939.60 Tamtéž, C 95, záznam centrálního departmentu Foreign Office ze 4.1.1938.61 Tamtéž.62 Jeho první neoficiální zasedání řídil profesor Robert Seton-Watson, známý zastánce československýchzájmů v Británii. Funkci předsedy však odmítl, i když hodlal činnost výboru všemožněpodporovat. (Viz tamtéž, HO 294-216.) V čele výboru stanul jako výkonný předsedaarchitekt Ewart G. Culpin, který byl členem výkonného výboru fondu londýnského starosty,jeho zástupkyní se stala humanitární pracovnice, kvakerka Mary Osmerodová. Čestnou tajemnicíbyla Margaret Laytonová a funkci čestného pokladníka zastával plukovník G. R. Crosfield.Mezi prominentní členy výboru patřili např. arcibiskupové z Cantenbury a z Westminsteru,vévoda z Lyttonu, významný ekonom a nakladatel sir Walter Layton, vysoký státní úředníka expert na uprchlickou otázku sir John Hope Simpson, londýnský starosta Harry Twyford,vrchní rabín v Británii, náměstek ministra zahraničních věcí vikomt Cranborne, politik a Churchillůvsouputník Leopold S. Amery, vysoký státní úředník sir Harold Butler či skotský historika publicista dobře obeznámený se středoevropskou problematikou Robert Seton-Watson.