SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

224 Soudobé dějiny XIV / 1druhé, nýbrž na obálce čtete toto kuriosum: vydání nové! 12 Ale v tomto vydání „novém“kromě gramatických hrubých chyb, na které soukromě Nejedlého upozorniljeho důvěrný přítel od školáckých let profesor Quido Hodura 13 (sdělil mi to!), bylyopraveny jen ty chyby věcné, na které jsem upozornil v příloze k dopisu profesoruVaněčkovi. Ale to byly, jak jsem zdůraznil, jen ukázky z množství chyb. To znamená,že i v „novém“ vydání ohromná většina chyb Nejedlého zůstala a že i toto„nové“ vydání Nejedlého Dějin je hodno stoupy. Historie Nejedlého Dějin českéhonároda je výstižnou ilustrací české vědy historické z doby, kdy tato věda byla Nejedléhopašalíkem. Bude to trvalý doklad, v jaké situaci byla v té době věda historická,v jakém otroctví byli tenkrát čeští historici, kteří nejen si netroufali zvednout protišarlatánské knize protest, ale citovali ji jako vynikající dílo historické. Ale i tato litterascripta manet a při konečném historie soudu vydá strašlivé svědectví o českýchhistoricích poúnorových. 14První svazek Dějin Nejedlý vydal roku 1949. Bylo mu dopřáno ještě celých dvanáctlet života. Ale za tu dobu přirozeně se nezmohl, aby vydal řádný druhý svazekz ohlášených sedmi svazků. Jen po šesti letech, roku 1955, vyšel tenký svazek, vekterém se Nejedlý ještě nedostal ani k dějinám říše velkomoravské, tedy ani do stoletídevátého. 15 Je to vlastně parodie na počátky dějin slovanských, provázená zasehrubými chybami věcnými a komickými absurdnostmi ze společenského a hospodářskéhoživota starých Slovanů. Ale i toto šarlatánství Nejedlému prošlo. Nenašelse historik, který by ukázal na drzost, se kterou senilní Nejedlý tuto tiskovinu českémunárodu předložil. Místo výčtu nepravd ocituji zde, co Nejedlý troufal si vytisknouto pohlavní lásce a rodině u starých Slovanů:„Než zrovna na tom můžeme si ověřit, že toto i jiné podobné zjevy nic neměly cočiniti s otázkou rodiny. To byla hra, potěšení dvou mladých těl, nic více. A patří dodějin mravů, chceme-li lásky, ale nikoli rodiny. Rodina – a ve starých těch dobáchtím více – je útvar společenský, organizace a naprosto ne-láska. Ta jen potud, pokudje podmínkou rozmnožování rodiny dětmi. Nic víc. Proto také názor na tutohru mládeže okamžitě se mění, vzejde-li z takové milostné hry dítě. To mění situacido základu, neboť pak už to není hra, ani hra lásky nikoli. Tím stalo se něco, na co12 Praha, Státní nakladatelství politické literatury 1953.13 Quido Hodura (1879–1960), jazykovědec, za první republiky ředitel kanceláře Slovníku jazykačeského, po válce první profesor českého jazyka na Pedagogické fakultě UK.14 V dubnu 1952, kdy z nařízení ministerstva školství byla z knihoven vyřazena „závadná“ literatura,umlčený Slavík věnoval Nejedlému epigram „Superkoniáš“: Zdeňku, ty naše duše polyhistorická,/ páter Koniáš byl proti tobě břídil, nicka, / překonal jsi starý rekord žháře – jezuity/ obrovskou horou knih s cejchem – libri prohibiti. (Viz BOUČEK, Jaroslav: Jan Slavík: Příběhzakázaného historika. Praha, H&H 2002, s. 144.)15 NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny národa českého, sv. 2: Raný středověk. Praha, Státní nakladatelstvípolitické literatury 1955.