SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poezie ve sbornících britského válečného exilu 49Jaké ještě obecné charakteristiky lze z dnešního pohledu vztáhnout na exilovoupoezii? Knižně vydávaná válečná poezie českých autorů byla po celou dobu válkyudržována v jistém stavu hibernace, ať již v oblasti poetiky nebo žánru: zjednodušeněby se dalo říci, že se držela toho, co si autoři přinesli z vlasti, a její služba bylapodmíněna dobovými událostmi. K hlavním motivům patřily pocity samoty, zradya ztráty pevných vazeb a kořenů. Autoři podléhali často deziluzím a utíkali sek psané tvorbě, kterou lze pak chápat i jako formu autoterapie. I přes takové vymezenívšak není možné souhlasit s jednostranným zařazením této tvorby do jakéhosinejasného a vágního stesku po domově. Za výrazné texty, které podle mého názoruobstály i v tak důsledné a selektivní redukci, jakou vytváří uplývající čas, stačí připomenoutsbírky Viktora Fischla (Evropské žalmy, Londýn 1941), Františka Gottlieba(Dvojí nástup, Londýn 1942, pod pseudonymem Josef Goral), Lubora Zinka(Žhavý dech, Londýn 1942) nebo Libuše Pánkové (Potapěč, Londýn 1943, pod pseudonymemLibuše Ambrosová-Vokrová). Zejména sbírku posledně jmenované autorkylze považovat za jeden z vrcholů oficiálně vydávané exilové tvorby. V Potapěčirezonuje halasovská dikce, kterou Pánková přesvědčivě doplňuje vlastní zkušenostía vizí uzavřenosti, sklíčenosti světa kolem.Častým motivem byl samozřejmě domov a jeho reminiscence, ať již stylizovanédo pozdvihnuté pěsti proti fašismu, jako je tomu u Jana Dočkálka (Slezské slzy,Londýn 1941 a Jeruzalém 1942), nebo se odvíjející v proudu pouhého vzpomínání(Viktor Kripner, František Gottlieb, Alois Volek). Exiloví básníci se nevyhýbali anipolitickým tématům, a lze konstatovat, že případným shromážděním válečné epigramatickétvorby (a to nejen z Velké Británie, ale například i ze Sovětského svazu,kde pod pseudonymem Matýsek publikoval coby epigramatik jeden z komunistickýchvůdců Václav Kopecký) bychom plastičtěji chápali některé z podstatných událostídruhé světové války. Pozoruhodným námětem byla i lidická tragédie, která jezachycena v mnoha textech i mimo český, respektive československý exilový svět –stačí připomenout básnickou skladbu Edny St. Vincent Millayové The Murder of Lidice(1942) s patetickými verši typu: „Oh, Mirko, Mirko, my good man, / It seemsbut a week since we were wed – / With many a kiss and many a plan, – / And mustyou so soon be dead?“ 12Poměry v československém exilu ve druhé polovině válečného šestiletí se někdynegativně podepisovaly na vydávání knih a periodik. 13 Vzhledem k povaze někte-12 „Ach Mirko, Mirko, manželi / není to dávno co sis mne bral – / s polibky, s láskou a s nadšením– / proč bys teď umíral?“ (Přeložil autor.)13 Viz např. poznámka Ivana Jelínka týkající se časopisu Obzor v jeho knize vzpomínek Jablko sekouše (Praha, Torst 1996), která byla později převzata i do Jelínkova úvodu k souboru básníJosefa Lederera: „Obzor, žel, zanikl, neboť Benešova vláda mu vzala subvenci, aby bylo víc nabezvýznamné a bědné politické pamflety.“ (In: LEDERER, Josef: Básnické dílo. Praha, Rozmluvy1993, s. 6.)