SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

42 Soudobé dějiny XIV / 1ho daru, které k tomuto dni činily tři miliony sto pětačtyřicet tisíc liber. 162 Tento zákontotiž zbavoval Bank of England jakékoli právní odpovědnosti ve vztahu ke zbyléčásti britského daru Česko-Slovensku na pomoc uprchlíkům. Z jejího zvláštníhoúčtu číslo dvě byly peníze zaslány britskému ministerstvu financí a po odečtení jižodčerpaných prostředků pak byla zbývající částka převedena ve prospěch svěřeneckéhofondu, který je měl využívat v souladu se zřizovací listinou a instrukcemiministerstva. Zde se však otázka využití prostředků pro uprchlíky dostala do přímésouvislosti s osudem peněz z britské půjčky.Nároky podle výše zmíněných britských předpisů přijatých v lednu 1940 bylypropláceny po celou dobu války. Přijímání příslušných formulářů, jež odůvodňovalytyto nároky a splňovaly i další stanovené podmínky, bylo několikrát prostřednictvímvýzev v britském tisku prodlouženo a konečný termín byl stanoven na 31. leden1940. 163 Formuláře doplněné seznamem nutných dokladů distribuoval i svěřeneckýfond (vydal k té příležitosti i zvláštní oběžník), který též pomáhal s jejichvyplněním osobám, jež neměly právní zastoupení nebo nerozuměly anglicky. Fondplnil důležitou úlohu také při vypořádávání nároků vzniklých v souvislosti s takzvanouStopfordovou akcí. 164Finanční prostředky a další kapacity svěřeneckého fondu se snažila využít prosvou potřebu i československá exilová vláda, avšak bez úspěchu. Sám Edvard Benešse během procedury uznání své prozatímní vlády v červnu a červenci 1940nechal opakovaně slyšet, že počítá s větším zapojením CRTF do pomoci československýmemigrantům pod záštitou československé exilové vlády. Dokonce mělv úmyslu jednoho z jejích členů pověřit pouze problematikou uprchlíků a spolupracíse svěřeneckým fondem. 165 Československá vláda se touto otázkou poté zabývalana několika svých zasedáních. Představitelé fondu, zejména jeho ředitel sir HenryBunbury, byli československou iniciativou zaskočeni a vyvolali proto již v červenci166 a poté znovu v srpnu 1940 jednání o této záležitosti ve Foreign Office. Jeho cílembylo připomenout britské diplomacii, že většinu osob podporovaných fondemtvořili sudetští Němci, kteří by „zcela jistě protestovali, pokud by péče o ně měla162 Tamtéž, T 210-3, souhrnné memorandum Treasury k projednání druhého čtení návrhu zákonao československých finančních nárocích a uprchlících.163 Tamtéž, FO 371, 30822, C 45, memorandum vedoucího kanceláře Fondu pro československéfinanční nároky (Czecho-Slovak Financial Claims Fund) Stanleyho Wyatta z 5.12.1941. Přestožebyl termín prodloužen, 150 žádostí muselo být vyřazeno, neboť byly podány po 1.2.1940(tamtéž, T 210-25).164 Týkalo se to zejména dosud neproplacených potvrzení o přidělení finančních prostředků naemigraci, nejčastěji ve výši 200 liber (tamtéž, T 210-20).165 AMÚ, BA, f. Edvard Beneš – Londýn (EB-L), k. 337, archivní jednotka 99, Benešův záznamo rozhovoru s Osuským z 9.7.1940; TNA, FO 371, 24289, C 7646, Benešovo memorandumz 21.6.1940 předané Foreign Office.166 TNA, FO 371, 24289, C 8466.