SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Czech Refugee Trust Fund a československá emigrace 33Propagační materiál dětské sekce Britskéhovýboru pro uprchlíky z Československa (Národníarchiv, Praha, fond České školy ve VelkéBritánii)Celá problematika uprchlíků z Československase také stále více přesouvalaz gesce ministerstev financía zahraničí na resort vnitra. Ten sev polovině dubna 1939 ujal pod vedenímstálého státního podtajemníkasira Alexandra Maxwella koordinacezáležitostí spojených s dalším osudemuprchlíků z Česko-Slovenska,včetně zde sledovaných finančníchaspektů. Mezi osoby, které se budoutěšit britské podpoře, měli být zařazenitaké Židé a Češi z protektorátu,zvláštní pozornosti se mělo dostat politickyperzekvovaným lidem a antifašistům(přes obavy, aby se mezi nimineocitli komunisté), na druhé straněvšak měli být z pomoci vyloučeni„ekonomičtí uprchlíci“. Ministerstvozahraničí v zásadě vyslovilo s těmitonávrhy finančního resortu předběžnýsouhlas, upozornilo však na nutnostopatrného přístupu k podporovanýmkategoriím uprchlíků, neboť prý hrozilo,že by „Němci posílali Židy z celéhoNěmecka do Prahy“, a ti by paktěžili z britské podpory. 125 Zejména SigismundD. Waley razil názor, že podpora emigrace českých Židů není příliš nutná,neboť jejich situace v protektorátu je lepší než v říši; podporu emigrantů, kteří byv Británii čekali měsíce či roky na odjezd do „konečné destinace“, dokonce označilza „plýtvání penězi“. 126Ministerstvo financí připravilo konkrétní návrh na vytvoření Česko-slovenskéhopodpůrného fondu (Czecho-Slovakia Relief Fund) i na jmenování členů jeho správnírady (trustees). 127 Do této funkce ministerstvo vnitra navrhlo trojici mužů, kte-125 Viz návrh ministerstva financí ze 17.4.1939, na jehož základě mělo Treasury převést prostředkyministerstva vnitra, které měly být později zúčtovány oproti prostředkům uloženým v Bankof England na účtu č. 2. Celá záležitost měla být administrativně svěřena zvláštnímu výborua svěřeneckému fondu. (Tamtéž, FO 371, 24099, W 6120 a W 7082.)126 Tamtéž.127 Viz též CHALUPA, A. (ed.): Pražský rok Roberta J. Stopforda, s. 124 n.