SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Zápas dvou kultur v totalitním systému 135cialistické“ kultuře. 28 Setrvačnost jejího působení se projevovala nejen v postojíchčásti obyvatelstva při významnějších otřesech režimu oživlou nadějí na obnovusvobody, práva a demokracie, jako například při měnové reformě u nás a dělnickýchnepokojích v Berlíně v roce 1953 nebo po odhalení zločinů spojených s „kultemosobnosti“ a v týdnech maďarského povstání v roce 1956. Její vyzařování bylopatrné i v opožděném „tání“ šedesátých let, završeném „pražským jarem“, kdy hodnoty„staré“ kultury zasáhly i do proměny názorů a postojů velké části členstva komunistickéstrany.Postihnout podstatu a formy této kultury, přežívající pod tlakem „socialistické“kulturní politiky (nejen do roku 1956, ale i po něm), objevit její stopy v dennímživotě a posoudit její vliv na reformní postoje některých komunistů (objevujícíchkoncem šedesátých let i hodnoty plurality, tolerance, pravdivosti a lidskosti!), neníjistě lehké. Bude třeba zohlednit, že tehdejší oficiální dokumenty se touto kulturoua jejími stopami v chování lidí zabývají převážně jen v souvislosti s narušovánímtotalitního systému a prezentují ji jazykem a optikou své ideologie. Její existence jedokumentována reglementačními předpisy, spisy vyšetřovatelů, výroky soudů nebovýlevy nepřátelství komunistických držitelů moci či jejich stoupenců v oficiální, režimempřipuštěné kultuře a médiích. Najít a analyzovat prameny dosvědčující setrvačnépůsobení „prvorepublikové“ kultury v myšlení a jednání velké části společnosti,stejně jako doložit reakce komunistické moci na projevy této kultury, ústícív postihu jejích aktivních nositelů či „sympatizantů“, je ovšem svízelné. Nejenžetakovýchto dokumentů bude k dispozici zajisté mnohem méně, než po sobě zanechala„socialistická“ kultura, nejenže z oficiálních pramenů promlouvá „měšťácká“kultura jen skrze distanci, kritiku a odsouzení. Ale výpověď těchto dokumentůmusí být také dešifrována a posuzována v širších souvislostech života celé společnostii v její návaznosti na kulturní dění jak v komunistických, tak svobodných zemích.Samozřejmě že tento úkol nestojí jen před historiografií, ale také před vědamio umění stejně jako před filozofií, axiologií, sociologií a jinými disciplínami.Bude třeba projevy této vytlačované kultury jinak „vážit“ a pečlivě interpretovat.Ale máme-li vystihnout spor, který trval uvnitř české a slovenské společnosti pocelou dobu komunistické vlády, pak nelze jinak než promýšlet nové metody, cestya prameny ke spravedlivému ohledání a poměření obou kultur. Nesporně si to vyžádápozornost i vůči exilové literatuře a časopisům, které ještě dlouho po „únoru“udržovaly vzorce a hodnoty kultury předúnorové. 2928 Spor dvou kultur se zřetelně projevil např. na prvním sjezdu českých spisovatelů v létě 1946,jehož referáty jsou zachyceny v publikaci Účtování a výhledy, vydané Syndikátem českýchspisovatelů v Praze v březnu 1948, tedy dříve, než se komunistické moci podařilo distribucipublikace zabránit.29 Exil si s sebou odnášel „prvorepublikovou“ kulturu a udržoval ji při životě ještě po celá desetiletí.Díla exilových básníků a prozaiků, vědců a myslitelů, výtvarníků a filmařů, stránky