SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poezie ve sbornících britského válečného exilu 75Hle, tiše spí a na nic nevzpomíná,nepamětliva krve. Růže po všech zdechse na skle mění v květenství jiná,jimž dává rozměr boží dech.Jde vítr, vítr podjarnía jeho koně vraní.Mít všechnu dálku za seboua ještě jednu řeku.Tak jsem vám psal, mí milí, toto psaní.- - - - - - -Růženka do skonání věků.Londýn, 15. března 1940(Ústy domova)Ota OrnestVLASTNÍ PODOBIZNAKdyž jsem byl malýa to by malíř nevyjádřilmiloval jsem svá všechna slova jimž jsem nerozumělale věřilŘíkával jsem své lásceOblec sejsi málo průsvitnáje za tebou vidět jen česká vesničkaPotom bude vidět světještě teď ještě teď* * *Ještě teďpoznali byste mne zdálkymí drazí za mořem