SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

238 Soudobé dějiny XIV / 1opustit po okupaci zbytku českých zemí a vyhlášeníProtektorátu Čechy a Morava v březnu1939. Jeho statečné chování v těchtodnech neuniklo pozornosti nacistického bezpečnostníhoaparátu, který jej poslal nejprvedo koncentračního tábora Dachau. Na strastiplnécestě ho pak čekaly další koncentračnítábory a věznice, až s koncem května 1945se vrátil do osvobozeného Brna. Do „radniční“politiky již ve změněných poválečnýchpoměrech nevstoupil. Svou energii věnovalplně vědecké a pedagogické práci: na Vysokéškole technické řídil Ústav stavebních hmota jejich zkoušení i Mechanicko-technickoulaboratoř a působil též na Vysoké škole zemědělské.Chtěl tak alespoň částečně zakrýtpocit určitého zklamání a nevděku, který mupřipravili obyvatelé Brna. Z úspěchů ve vědecképráci se však dlouho netěšil, již poúnoru 1948 musel opustit profesorské místoa v roce 1950 byl z politických důvodů poslándo penze.V hledáčku státní moci zůstal však i nadále– v březnu 1955 se stal v rámci taženíStátní bezpečnosti proti „protistátní skupiněgenerála Ečera“ vězněm komunistickéhorežimu. Ve skupině zatčených se sešli bývalínárodní socialisté a sociální demokraté,kteří působili před únorem 1948 v moravskémertropoli. Krajský soud v Brně, předjehož senátem se v září 1955 konal tentopolitický proces, odsoudil Spaziera k sedmiletům odnětí svobody. Ve vězení po rozsudkustrávil další téměř čtyři roky, propuštěnbyl podmínečně v srpnu 1959. Plné soudnía občanské rehabilitace, která byla vyhlášenav roce 1970, se jako mnozí další političtívězni v 60. letech nedočkal, zemřel již v srpnu1963.Novotného monografie je zdařilým pokusemvykreslit Rudolfa Spaziera, jednu z plejádyosobností předválečného Brna, jakovlastence obdařeného osobní statečností,skromností, smyslem pro spravedlnost, demokratickéideály a hodnoty. Škoda jen, žeminiaturní náklad pouhých padesáti výtiskůneumožňuje, aby se dostala do povědomíodborné či laické veřejnosti.Radek SlabotínskýPALEČEK, Pavel (ed.): Exil a politika: Historicio nejnovějších dějinách a o sobě. Tišnov,Sursum 2004, 189 s.Konstatování, že pěkné a zajímavé knížkynejsou vydávány jen v Praze nebo v Brně,není určitě tvrzením nikterak objevným čitroufalým. Jedním z agilních nakladatelství,které k tomuto stavu přispívají, je Sursumse sídlem v Tišnově. Po svém vzniku v roce1991 se zaměřilo především na literaturuteologickou a křesťanskou, ale postupněrozšířilo podstatným způsobem paletusvých edičních zájmů. Kromě toho, že přinášípublikace s obsahem atraktivním proširoký okruh čtenářů, přesvědčuje o tom, žedokáže vyrobit knihy sličné také grafickouformou zpracování. Připomeňme, že v roce1995 získalo nakladatelství Sursum prestižníocenění ministerstva kultury a Památníkunárodního písemnictví v soutěži o nejkrásnějšíknihu roku. Vydání anotované publikacepodpořila Společnost pro kulturu a dialogK 2001, která věnuje velké úsilí zprostředkováníodkazu a zkušenosti českého a slovenského(resp. československého) exilu našíspolečnosti. Kroků v tomto směru nebudenikdy dost.Editor přítomné publikace, mladý historikPavel Paleček, se rozhodl formou rozhovorůzachytit zkušenosti jedné ženy a šesti mužů,kteří dosáhli jisté proslulosti v oboru soudobýchdějin a publikovali knihy, jež se dočkalyživého zájmu odborné veřejnosti nebo bylyširoce využívány při výuce dějepisu. Přitomje zajímavé, že nikdo z nich vlastně původně„vyučen“ historikem nebyl. Jako by samypotřeby života si vyžádaly jejich síly a onipocítili puzení vysvětlit si své životní zkušenostihlubokým historickým ponorem. PavelPaleček přivedl před svůj mikrofon BořivojeČelovského, Karla Kaplana, Jaroslava Krejčího,Igora Lukeše, Radomíra Lužu, Alici a MikulášeTeichovy. S výjimkou Igora Lukeše sevšichni narodili v první či druhé dekádě minuléhostoletí. Navzájem se liší svými individuálnímiosudy, datem odchodu do exilui životními názory a zkušenostmi.Pavel Paleček podle mého názoru zužitkovalpříležitost a na poměrně nevelké plo-