SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

24 Soudobé dějiny XIV / 1sku převedeny na libry, a že zajistí volné platby dividend, úroků a dalších podobnýchtitulů, jež plynuly z britských investic v Česko-Slovensku. 75Celý komplex dokumentů byl ještě zpřesněn výměnou dopisů mezi přednostouÚstavu pro péči o uprchlíky dr. Zavřelem a britským zmocněncem Stopfordem, kterébyly rovněž datovány 27. ledna 1939, avšak neměly být publikovány, a navícmohly být po dohodě obou stran změněny. 76 V dopisech byly především ještě podrobnějikonkretizovány kategorie podporovaných osob, a to i ve vztahu k uprchlíkůmze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Řešil se v nich také způsob převodu částekze zvláštního účtu britského daru ve prospěch ústavu. Celé jednání bylo zakončeno30. ledna 1939, když Fredericka Leith-Rosse navštívil Vilém Pospíšil, 77 který mimojiné potvrdil závazek československé vlády, že poskytne i další prostředky, které budounezbytné pro podporu sudetoněmecké emigrace do Kanady. 78 Na jednání bylokromě toho upřesněno, že Česko-Slovensko může uvolnit i další prostředky propodporu nejen výše zmíněné emigrace, ale i vystěhovalectví Židů, a to na základěsouhlasu ministerstva sociální péče.Výsledky londýnských jednání přinesly pomnichovskému Česko-Slovensku více,než se ještě v prosinci 1938 zdálo reálné, a vzhledem k tomu je mohlo pokládat zaúspěšné. Celková poskytnutá suma ve výši přibližně čtyř miliard korun byla značná,zůstává ovšem faktem, že zdaleka nemohla pokrýt materiální ztráty způsobenézemi Mnichovskou dohodou ani celkové potřeby československého hospodářství.Britská strana mohla být s jednáním spokojena zase z toho důvodu, že se jí podařilovětšinu prostředků svázat s plněním poměrně přísných kritérií a poskytnout jena účely, které pokládala za prioritní.Výsledek jednání byl hned nazítří po uzavření smlouvy oznámen britským dominiím,neboť uprchlický problém si vyžadoval jejich spoluúčast. 79 Stejně tak se mělona zvládnutí vlny emigrantů z Česko-Slovenska připravit britské ministerstvo vnitra(Home Office). Co se týkalo britské legislativy, zákon o finanční pomoci Česko--Slovensku vyjasňoval, že desetimilionovou zálohu, kterou Národní bance česko--slovenské na podzim 1938 poskytla Bank of England, měla britská vláda splatit tomutofinančnímu domu s jednoprocentním úrokem, a teprve okamžikem splacenítéto sumy nastávaly účinky československo-britské smlouvy z 27. ledna 1939. Zákontak vytvořil fikci, že k tomuto datu byly prostředky ve výši deseti milionů liberposkytnuty československé vládě britským kabinetem, s tím že částka čtyři milionypředstavovala dar britské vlády a zbývajících šest milionů půjčku.75 Tamtéž, FO 371, 22384, C 1692.76 Tamtéž, FO 371, 22384 a C 1907; viz také FO 371, 24098, W 1873, dopis J. Trenta z Treasuryzápadnímu a centrálnímu departmentu Foreign Office ze 14.2.1939.77 Tamtéž, FO 371, 22384, C 1392, záznam Leith-Rosse pro Foreign Office z 30.1.1939.78 Tamtéž, FO 371, 24087, W 3218.79 Tamtéž, FO 371, 22384, C 1132.