SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poezie ve sbornících britského válečného exilu 61charakter sborníku, vypozoroval i Juraj Slávik: „Zbierka bola zostavená pre potreby,aby som tak povedal, emigračné a recitačné. O tom svedčia i jednotlivé kapitolyantologie: Žalář duchů, Ústy domova, Pramen víry.“ 61 Brušák se spolu s Ornestem62 vedle evidentní fixace na divadlo snažil vytvořit průřezovou publikaci českéliteratury a kultury od Jana Husa přes Jana Amose Komenského a Josefa VojtěchaFriče až po současníky a vlastně nejmladší autory (zde Josef Lederer alias JiříKlan). 63 Karel Brušák si uvědomoval problematičnost takového řazení, a proto vesvé předmluvě ke sborníku mimo jiné píše: „Neboť když jsme je (básně – pozn. autora)kladli k sobě, nebyli jsme oblouzeni přeludností krátkodechých cílů. Běží jeno střídmé gesto dlaně, která se ponořila do bezútěšnosti, jíž se lidstvo obklopuje,aby se ujistila, že je v nás ještě to, co jediné je živoucí a plné naděje. Mnohé z nich,psány v dobách stejné tmy a stejného děsu, odevzdávají nám dojímavé a zavazujícíposelství klidu, síly, touhy i víry. A všechny šeptají do vřavy ničení o zázračné vlastnostilidského ducha tvořit, jež je sama sobě účelem, jež je jeho jedinou vesmírnouvlastností. (…) Jen několik kroků od spálených knihoven a zničených sbírek jsemviděl kvést stromy, kosi zobají v trávě a holubi pijí z jam, jež zbyly po výbuchu.Moudrost života, snášejícího shovívavě šílení lidstva. Je to týž jas, v jarním povětříi v nás, bez něhož nejsme nic a jenž se bude skvít i na našich mrtvých zracích.“ 64Patetický a bojovný duch, který se objevuje v úvodních slovech, nezmizel pochopitelněani v dalších, již vybraných textech.Je zajímavé sledovat, jakým způsobem je tento sborník sestaven. Bořivoj Srbapoukazuje na „techniku montáže, pracující s prolínáním časových rovin“, jejímžautorem byl prý Karel Brušák. 65 Tato kolážová forma má ovšem své kořeny ještěv Čechách a projevila se v – tehdy samozřejmě neznámých – denících Jiřího Ortenaa v interním „časopisu“ Noc, který si v nákladu dvou nebo tří kusů „vydávala“ společnostkolem Kamila Bednáře, Zdeňka Urbánka a Jiřího Ortena. 66 Nešlo přitom jeno vydávání časopisu, ale i o schůzky a večery poezie a soukromá čtení nových básní.Do okruhu Noci patřil i Josef Lederer (v té době píšící pod jménem Jiří Klan),který s Otou Ornestem uprchl do exilu. Je proto možné, že původní idea takovéhořazení sborníku vznikla někdy v rozhovorech mezi Ornestem, Brušákem a také Jo-61 SLÁVIK-NERESNICKÝ, J.: Odbojová poézia Čechov a Slovákov v zahraničí, s. 7.62 Bořivoj Srba připomíná i podstatnou roli Pavla Tigrida.63 Pavel Tigrid to nazývá vzletně „echo věků, v nichž v žaláři duchů i u pramene víry setkávajíse – náhodou, a přece v hlubokém spojení vnitřním – velicí básníci českého národa, jeho filozofovéi písmáci, neznámí skladatelé lidových her i nejmladší básníci víry a naděje“ (viz tgd[TIGRID, Pavel]: Hrstka lístků. In: Kulturní zápisník, roč. 1, č. 3 (1941), s. [23]).64 K. B. [BRUŠÁK, Karel]: Hle, hrstka lístků… In: Ústy domova, s. 5.65 SRBA, B.: Múzy v exilu, s. 410.66 O tomto „časopisu“ blíže viz JAREŠ, Michal: Časopis Noc (1938–1939): Úvod. In: Aluze, roč.3, č. 1 (1999), s. 73–79.