SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Běloruská emigrace v Československu (1918–1938) 85který radu v Československu neoficiálně zastupoval od podzimu 1919, i její prezidentPjatra Krečeuski, jenž se o dva roky později pokoušel navázat v Praze na Všeběloruskoukonferenci 21 a ve spolupráci s ostatními neruskými exilovými organizacemivybudovat novou základnu pro běloruský exil. Požadovaného výsledku se muvšak dosáhnout nepodařilo. Československá vláda zachovávala odstup a vyhýbalase politickým gestům. Když se pak v listopadu 1923 funkcionáři Běloruské lidovérepubliky byli nuceni vystěhovat z Litvy a zamířili do Československa, mohli takučinit pouze jako soukromé osoby a ve své činnosti směli pokračovat jedině v rámciorganizací vytvořených na bázi platného spolčovacího zákona. 22Obrysy běloruské emigrace v ČSRV porovnání s Rusy a Ukrajinci byli Bělorusové v Československu podstatně méněpočetnou skupinou. V roce 1924, kdy příliv bývalých carských poddaných vrcholil,jich mezi odhadovanými třiadvaceti až pětadvaceti tisíci uprchlíků nalezneme neceléprocento – přibližně sto padesát až sto šedesát osob. Podle běloruského politikaTamaše Hryba přijelo do Československa na tři sta studentů pocházejících z běloruskýchgubernií. Dvě třetiny z nich označil Hryb za kosmopolity a bývalé studentyruských vysokých škol, zbytek podle něho tvořili „narodnici“ – lidé politicky aktivnív běloruském exilovém hnutí. 23 Ti hráli v úzkém kruhu běloruské národní inteligencedůležitou roli. Politicky šlo podobně jako u Rusů a Ukrajinců o různorodou skupinu.Pravici vedl křesťanský demokrat Janka Stankevič, hlavním ideologem eserůbyl Tamaš Hryb a s rostoucím úspěchem agitovali ve prospěch Běloruské sovětskésocialistické republiky sovětští diplomaté i marxista a pravděpodobně také agentsovětské tajné policie Petr Cvetkov. Vedle představitelů vlády sestavené 25. března1918 tvořili významnou složku běloruské emigrace studenti, kteří přijížděli z Polska,Litvy i sovětského Běloruska v souvislosti s vyhlášením Ruské pomocné akce.21 Pražská Všeběloruská konference se konala v Obecním domě ve dnech 26.–28.9.1921 zaúčasti 37 delegátů, kteří jednali o sjednocení aktivit národního hnutí. Československá vládana jednání svého zástupce nevyslala. (NA, f. Prezidium Zemského úřadu v Praze (207), k. 406,sign. 207-406-16/1, 207-406-16/2-4.)22 LJACHOVSKIJ, Uladzimir: Čechy a běloruské národní hnutí (nepublikovaná stať z roku 2004v překladu A. Havlína, uloženo v osobním archivu autorky).23 Viz SLÁDEK, Zdeněk – BĚLOŠEVSKÁ, Ljubov a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinskéemigrace v Československé republice: 1918–1939. Praha, Slovanský ústav AV ČR 1998, s. 19;VORANAVA, Tacjana – HES, Aljaxandra ad.: Hramadska-kulturnaja čynnasc belaruskaji rasijskaj emihracyji v Čechaslavakii 1921–1938: Katalog. Minsk, Nacyjanalny archivRespubliki Belarus 2002, s. 21; AMZV, f. 2. Sekce politická 1918–1939, k. 241, č. 98564,dopis ředitele administrativně-hospodářské a finanční agendy Komitétu pro umožnění studiaruských studentů v ČSR ministerstvu zahraničních věcí z 25.6.1922.