SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Co ještě nevíme Zápas dvou o politických kultur v totalitním procesech z systému padesátých let 167vatelky Jarmily Glazarové a druhý v případě šéfa Obranného zpravodajství BedřichaReicina, vlastně řeší stejnou otázku. Z jakých důvodů se lidé, jejichž prvotníma hlavním životním cílem a přesvědčením snad bylo vybudování lepšího, spravedlivějšíhosvěta, stávali tak nesnášenlivými, nelítostnými a zaslepenými, jakmile získalimoc? Jak výstižně napsal v úvodu ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademievěd ČR, v. v. i., Oldřich Tůma: „Jejich osudy vždy znovu inspirují k úvahám a pokusůmvysvětlit takřka nepochopitelné...“ (s. 7)V prvním oddílu, nazvaném „Mezinárodní souvislosti politických procesů 50. let“,můžeme srovnávat pohled na politické procesy, a zejména na proces se Slánským,očima polského, kanadského, srbského, ruského a amerického historika. ProfesorMichal Reiman z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UniverzityKarlovy podal historický nástin mocenských změn v nejvyšším vedení sovětskékomunistické strany a vlády, ke kterým došlo v posledních letech života Josifa VissarionovičeStalina, a zdůraznil v té souvislosti intenzivní antisemitismus jako nástrojStalinovy politiky. Srovnáním situace v Polsku a Československu na přelomučtyřicátých a padesátých let 20. století dospěl Łukasz Kamiński z polského Ústavunárodní paměti k vysvětlení, proč se první tajemník Polské sjednocené dělnickéstrany Władysław Gomułka nestal „polským Slánským“. Podle jeho názoru bylodůvodů několik: vedle toho, že Gomułka nebyl z různých příčin vhodným kandidátem,zde svou roli hrálo také rozhodnutí sovětského vedení nedotáhnout celý jehopřípad do konce, tj. k vynesení rozsudku, či dokonce popravě. V zajímavě koncipovanémreferátu se kanadská politoložka a historička Barbara J. Falková z Centrapro ruská a východoevropská studia Univerzity v Torontu pokusila porovnat process Rudolfem Slánským a proces s manžely Rosenbergovými v USA. Nové informaceo nejasné a tajemné Operaci „Velký metař“ podal profesor Igor Lukeš, který přednášíhistorii na Bostonské univerzitě. Hlavní pozornost věnoval dvěma významnýmosobnostem organizace OKAPI, 2 Spenceru Lairdu Taggartovi a majoru FrantiškoviOstrému, a ke svému článku připojil také rozsáhlou přílohu sestavenou z dosudneznámých pramenů. Zajímavý a signifikantní je závěr jeho článku, kde uvádí, že„síly Východu a Západu se v ní (Operaci „Velký metař“ – pozn. VB) spojily ke zničenímnoha lidských životů“ (s. 66). Na základě materiálů z Archivu Svazového ministerstvazahraničních věcí a Archivu Jugoslávie popsal Ðoko Tripković z Ústavusoudobých dějin v Bělehradě proces s Rudolfem Slánským z pohledu, jak jej vnímalaa jaké postoje k němu zaujímala jugoslávská strana. Sovětští poradci sehrálivelmi neblahou roli při přípravách mnoha velkých politických procesů v Československu.Nikita Vasiljevič Petrov, jenž působí ve Vědeckovýzkumném a osvětovémcentru Memorial v Moskvě, popsal (zejména na základě autentických dokumentů2 OKAPI (název byl odvozen od afrického savce) byla zpravodajská organizace bývalých československýchdůstojníků založená v Německu koncem 40. let. V jejím čele stál generál FrantišekMoravec, Taggart v ní působil jako americký styčný důstojník.