SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poezie ve sbornících britského válečného exilu 45ního dění a jeho práce se soustředí zejména na divadelní produkci československýchexulantů, s velmi důležitým přesahem k divadelní kultuře sudetských Němců a dalšíchnárodnostních menšin, které se hlásily k Československu. Vedle Srbovy prácejsou k dispozici také nejrůznější vzpomínky účastníků válečného exilu, jejichž spolehlivostje samozřejmě často velmi kolísavá. Bohužel po druhé světové válce nebyldo roku 1948 ani čas na zhodnocení tvorby jednotlivých autorských subjektův exilu, a tak kromě shrnujících studií literárního historika Václava Černého a politikaJuraje Slávika (ministra vnitra v londýnské exilové vládě) 3 nemáme do dnešníchdnů žádnou práci o naší válečné literatuře a literárněkulturním životě ve Velké Británii.Dvě Slávikovy studie vycházejí z přednášky, kterou proslovil jako velvyslanecv USA v Newyorské veřejné knihovně 21. března 1947 na společné schůzi Slovenskéholiterárního kroužku „Národ“ a Československého kulturního kroužku. 4Tato stať si neklade za cíl vyčerpat stanovené téma. Chce spíše na několika případechukázat pro válečnou dobu typické poetiky, připomenout, a hlavně otevřít doposud opomíjenousoučást naší kultury, totiž válečnou exilovou tvorbu, která byla již ve svých počátcíchsamými autory chápána jako víceméně okrajová část české literatury. 5Literární dílo, či pouhé básnění?V lednu 1947 vyšlo první dvojčíslo osmého ročníku Kritického měsíčníku. Rok a půlpo skončení druhé světové války v něm Václav Černý obrátil pozornost na literaturuvycházející v oněch letech v exilu. Nebyla to sice první zpráva o československémexilovém písemnictví, ale kritická stať uceleného a shrnujícího rázu do tédoby nevyšla. V rámci poválečného vývoje, který přinášel literatuře nová témata, aťuž jimi byla květnová revoluce nebo diskuse kolem existencialismu básnické generacebednářovské, se emigrační tvorba zdála poněkud vzdálená. Na překážku bylaroztříštěnost a nepřehlednost samotného materiálu, vždyť české literární projevyvznikaly za války v Sovětském svazu, Velké Británii, Americe, ale třeba i v Jeruzalémě,6 pařížském či polském exilu. To vše poskytovalo zatím jen nesourodý, neu-3 ČERNÝ, Václav: Česká beletrie emigrační. In: Kritický měsíčník, roč. 8, č. 1–2 (18.1.1947),s. 8–21; SLÁVIK-NERESNICKÝ, Juraj: Odbojová poézia Slovákov a Čechov v zahraničí. In:Slovenské pohľady, roč. 63, č. 5 (1947), s. 290–297; TÝŽ: Odbojová poézia Slovákov a Čechovv zahraničí. New York, New Yorkský denník 1947.4 Mezi další informační studie o literatuře druhého exilu patří přednáška Pavla Tigrida proslovená12.7.1945 v Českém rozhlase a poté přetištěná v týdeníku Obzory (viz TIGRID, Pavel:Literatura v exilu. In: Obzory, roč. 1, č. 2 (1.9.1945), s. 27–30).5 Bořivoj Srba mj. cituje Otu Ornesta, který se roku 1965 ve sborníku Theater – Divadlo vyjádřil:„Sám pro sebe pokládám emigraci dnes stejně jako tehdy za naprosté intermezzo...“ (SRBA,B.: Múzy v exilu, s. 7.)6 V edici Jerusalem Press vyšlo více než pět knih původní české tvorby (mj. i v roce 1942 druhévydání sbírky Jana Dočkálka Slezské slzy). Kultura vojenské jednotky v Jeruzalémě měla oporu