SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Jan Slavík o Zápas zániku dvou ČČH kultur a Nejedlého v totalitním Dějinách systému národa českého 221tvrdí pravý opak toho, co tvrdil za Masarykova života. Tento dialektický zvrat všakje provázen Nejedlého činem, který se ještě žádnému spisovateli, a tím méně historikovi,neodpustil. Nejedlý ve svém souborném vydání svých spisů dopustil se mnohých,snadno dokazatelných falzifikací. Tak například v sebraných statích vypustilz článku „Masaryk a Rusko“, 3 který vyšel v časopise Praha – Moskva (1935), věty,že Masaryk byl velkým znalcem marxismu, nejlepším znalcem ruské revoluce atd.Takové korektury Nejedlý v sebraných spisech učinil, aniž by upozornil, že v původníchpracích provedl změny. 4Je skoro psychologickou záhadou, že akademicky vzdělaný Nejedlý, nota benehistorik, kterému nemohlo býti neznámo, jak spisy autorovy budoucím pokolenímvždy odhalily pravou tvář a pravou duši, mohl předkládat veřejnosti spisy snadnoho usvědčující z vědeckého, vlastně pavědeckého šarlatánství. Šarlatán je člověk,který se tváří, že zná, co nezná, dokonce odvažuje se o tom, co sám nezná nebošpatně zná, poučovat své okolí. Toho rázu je především Nejedlého kniha o Leninovi,5 prozrazující neznalost na každé stránce a prokazující chybami neznalost elementární.Nejedlý pustil se do spisu o Leninovi, aniž by znal nejprostší základy ruskýchdějin, jak to nevývratně dokazuje soupis literatury, který ve své knize uvádí.Hrubé nesmysly, které říká o ruském revolučním hnutí v době carismu, prozrazují,že si Nejedlý řádně nepročetl stručné přehledy dějin ruského revolučního hnutí.Vykládá například, že skupina ruských revolucionářů „Černý pereděl“ měla v programurozdělit ruskému lidu černou úrodnou půdu (černozemi), zatímco známoobecně, že revoluční skupina „Černý pereděl“ byla pro radikální vyvlastnění veškerézemědělské půdy, narozdíl od skupiny „Bílý pereděl“, jež chtěla jen vyvlastněníčástečné, čili jakousi pozemkovou reformu. Pavědeckým šarlatánstvím páchnetaké Nejedlého kniha Dějiny Sovětského svazu. 6 Časově tato kniha zahrnuje období,jehož byl Nejedlý svědkem, ale i tam najdete přímo legrační perly ignorance.3 Viz NEJEDLÝ, Zdeněk: Masaryk a Rusko. In: TÝŽ: Boje o nové Rusko. Praha, Státní nakladatelstvípolitické literatury 1953, s. 408–416. Původní článek nevyšel v měsíčníku Praha – Moskva,ale v jeho předchůdci Země Sovětů, roč. 4, č. 10 (1935).4 Srv. Slavíkův epigram z roku 1962 „Monument nad kov trvalejší (sebrané spisy Zdeňka Nejedlého)“:Ó Zdeňku, když odcházíš na konečný lidí soud, / kajícně doznávám, že jsem byl osel,velký bloud, / když jsem na tvé činy smolil epigramy. / Pravdu o tobě dosvědčí tvoje spisysamy, / jak jsi o slavných mužích tlustá torza štrykoval, / legračními botami je špikoval, / jakjsi ze svých článků poznané bludy vymetal, / všechnu chválu o Masaryku tajně vyškrtal. / Slovem:v tvých spisech potomstvu věrný obraz dán, / jaký jsi byl megaloman, psavec – šarlatán.(Viz Zpravodaj Historického klubu, roč. 2, č. 3–4 (1991), s. 20.)5 NEJEDLÝ, Zdeněk: Lenin, sv. 1–2. Praha, Odeon – Jan Fromek 1937–1938. Viz recenzi JanaSlavíka: Ruská revoluce a Lenin Z. Nejedlého. In: Slovanský přehled, roč. 30, č. 1 (1938),s. 1–18.6 NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny Sovětského svazu (1917–1947): Třicet let Sovětského svazu. Praha,Orbis – Svoboda 1948.