SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

90 Soudobé dějiny XIV / 1reflektovala a jeho akce se odehrávaly v úzkém kruhu zainteresovaných. Skromnýrozměr překročila pouze oslava pátého výročí založení Běloruské lidové republiky,kterou provázel koncert studentského sboru v Obecním domě uvedený profesoremKarlovy univerzity Javhenem Ljackým. 34 Přestože se podobnou akci již nepodařilozorganizovat, běloruská otázka měla své zastánce. Svědčila o tom nejen „Běloruskápříloha“ Poděbradských novin v roce 1928, ale také vstřícnost k práci Mikoly Iljaševiče.Publikoval ve Sborníku Československé společnosti zeměpisné, nakladatelstvíČeský čtenář vydalo jeho přehled Bělorus a Bělorusové a byl dokonce přizvánke zpracování nové edice Ottova slovníku naučného. Jakkoli široký byl však prostor,který jeho běloruským heslům redakce oproti původnímu vydání encyklopedie ponechala,srovnání s pozorností věnovanou pobaltským státům dokládá znovu rozdílv jejich prospěch. Jistý odstup naznačuje i skutečnost, že zpracování hesla „Minsk“,který encyklopedie bez výhrad akceptovala jako hlavní město BSSR, bylo svěřenojinému autorovi. 35 Také Jaroslav Bidlo, jehož přednášky o dějinách Slovanů navštěvovalavětšina běloruských studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Bělorusyakceptoval jako samostatný národ, výklad aktuální situace však omezil na konstatování,že se bolševikům podařilo díky tamnímu proletariátu a válečnému úsilí udržetpůvodní centralizaci navzdory odstředivým národním snahám. 36Uvnitř pražské skupiny běloruských exilových politiků docházelo k neshodám.Svou roli v nich hrály první úspěchy sovětské národnostní politiky v BSSR i zvýšenáaktivita sovětské tajné policie mezi emigranty. Rozpory vyvrcholily na berlínskékonferenci v říjnu 1925, kde část běloruských exulantů zvolila život v Sovětskémsvazu. Toto rozhodnutí zasáhlo i organizace v Československu. V jeho důsledku došlok novému rozkolu, který běloruský exil dále oslabil. 37Zároveň začali do Vilniusu a polského západního Běloruska odjíždět úspěšní absolventičeskoslovenských vysokých škol. Noví studenti, kvůli celkovému přečerpá-34 ŽUK-HRYŠKEVIČ, V.: 25-ha sakavika, s. 18–22.35 Za upozornění na Iljaševičův podíl při zpracování slovníkových hesel i na „Běloruskou přílohu“Poděbradských novin (roč. 14, č. 10 (1928)) děkuje autorka Bohdanu Zilynskému. Viz hesla„Běloruská literatura“ a „Bílá Rus“ in: NĚMEC, Bohumil (ed): Ottův slovník naučný nové doby:Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, sv. I/1. Praha, J. Otto 1930, s. 536 n., 613–615; srv. hesla „Bělorusija“ a „Bělorusové“ in: Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedieobecných vědomostí, sv. 3. Praha, J. Otto 1890, s. 704 n.; dále viz hesla „Litva“ a „Lotyšsko“in: BENDA, Antonín – BRAITO, Silvestr M. – CIBULKA, Josef ad. (ed.): Ottův slovník naučnýnové doby, sv. III/2. Praha, J. Otto 1930, s. 1237–1245, 1291–1300; heslo „Minsk“ in:CIBULKA, Josef – DĚDINA, Václav – FISCHER, Jaroslav ad. (ed.): Ottův slovník naučný novédoby: Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, sv. IV/1. Praha, Novina 1936, s. 280;ILJAŠEVIČ, Mikola: Bělorus a Bělorusové. Praha, Český čtenář 1930.36 BIDLO, Jaroslav: Dějiny Slovanstva. Praha, Vesmír 1927, s. 253.37 MIRONOWICZ, Eugeniusz: Białoruś. Warszawa, Trio 1999, s. 55–67.