SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Zápas dvou „Stali kultur se jeho v totalitním obětí...“ systému 149lokaustu a podobně), jejíž vliv se silně projevuje nejen při psaní různých vzpomínkovýchprací, ale také v historiografii. Recenzovaná kniha je strukturována do čtyřvzájemně souvisejících částí, v nichž se autor postupně zaobírá klíčovými problémynastoleného tématu, přičemž svou pozornost v souladu s vlastními předešlými výzkumyzaměřuje především k nasazení wehrmachtu proti Sovětskému svazu. Jakznámo, právě sem od 22. června 1941 až do skončení války směřovala většina lidskýchi materiálních zdrojů německé válečné mašinerie. 5První kapitola s názvem „Demodernizace fronty“ zjišťuje rozpory mezi obrazemněmecké armády jakožto nejmodernějšího válečného celku své doby a postupnýmprocesem její „demodernizace“, který prodělávala se ztroskotáním strategie bleskovéválky na východní frontě od přelomu podzimu a zimy 1941. Jak Bartov velmitrefně připomíná, situace německých vojáků, kteří kromě nepřízně přírodních poměrůa vlastní nouze postupně čelili i početní a materiální převaze protivníků, byse dala přirovnat k opotřebovávací zákopové válce prožité jejich dědy a otci v letech1914 až 1918. Tváří v tvář ztrátě převahy a úporným bojům se jako posilav rovině morální nabízela zvyšující se míra ideologické indoktrinace a přijetí Hitlerovýchmyšlenek o „rozhodujícím boji na život a na smrt s největším nepřítelem“– „rudým bolševismem“. Jak autor vyvozuje, „to vzápětí dalo průchod narůstajícíbrutalizaci vojáků“ (s. 10).V pořadí druhá část, jež nese název „Destrukce primární skupiny“, se detailnějizabývá sociálními vazbami a strukturami uvnitř vojenských jednotek wehrmachtu(rot, praporů, pluků, divizí) a procesem jejich utváření. Bartov se totiž za pomocikombinace údajů kvantitativní i kvalitativní povahy snaží oponovat rozšířené poválečnéteorii amerických sociologů Edwarda A. Shilse a Morrise Janowitze, klasikůkvalitativní sociologie, kteří se svého času pokusili zdůvodnit pozoruhodnýfakt, že německá branná moc si i přes obrovské množství porážek a ztrát po celoudobu války udržela vysokou míru bojeschopnosti. 6 Zatímco zmínění sociologovéviděli příčinu v silné sociální soudržnosti jednotek formovaných společnýmiprožitky během výcviku i v „ohni bojů“, Bartov tato tvrzení poměrně přesvědčivěřadou údajů vyvrací a přidává vlastní hypotézu: posilové jednotky byly v prostředívýchodní fronty záhy po příchodu zničeny nebo oslabeny natolik, že se nějaképevnější vazby nestačily utvořit; jako možné vysvětlení ochoty „bojovat až do kon-5 Autor své poznatky ve stručnosti shrnul také ve formě dvou vědeckých studií. Viz BARTOV,Omer: Soldiers, Nazis, and War in the Third Reich. In: The Journal of Modern History, roč. 63,č. 1 (březen 1991), s. 44–60; TÝŽ: The Conduct of War: Soldiers and the Barbarisation ofWarfare. In: Tamtéž, roč. 64, příloha „Resistance Against the Third Reich“ (prosinec 1992),s. 32–45.6 Viz SHILS, Edward A. – JANOWITZ, Morris: Cohesion and Disintegration in the Wehrmacht inWorld War II. In: Public Opinion Quarterly, roč. 12, č. 2 (léto 1948), s. 280–315.