SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Zápisky československého Zápas dvou kultur diplomata v totalitním z metropole systému třetí říše 139do budoucna, lze nahlédnout z jeho vlastního vyjádření v berlínském časopise DieWeltbühne v roce 1921, brzy poté co nastoupil do funkce: „Člověk nemusí mít mimořádnýpolitický důvtip, aby pochopil, že existence Československa ve střední Evropěje dnes jedinou zbraní proti restauraci, v níž se podle zákona afinity nezadržitelněspojují nejtemnější síly Maďarska, Bavorska a Rakouska, snažící se dopomocik triumfu nejnebezpečnější klerikální reakci. Češi jsou nyní v tomto koutě Evropynositeli republikánské ideje par excellence, Němci bohužel nikoli. Odmítat Československojako stát znamená přitakávat reakci.“ (s. 135)Právě Masaryk byl osobností, která v očích Hoffmanna ztělesňovala jako sotvakdo jiný onu republikánskou ideu, danou do vínku Československé republice. Jeproto příznačné, že zanedlouho po vydání přeložil do němčiny Masarykovu Světovourevoluci (1925) a posléze i další díla, jež mohla německé veřejnosti přiblížitčeskoslovenské dějiny a koncepce vůdčích osobností republiky, jako byla BenešovaSvětová válka a naše revoluce (1928), Kroftovy Dějiny Československa (1932) a ČapkovyHovory s TGM (1936).Hoffmannovy deníkové zápisky ukazují, že se jeho aktivity soustředily do dvousměrů: jednak intenzivně a v plné šíři sledoval politické dění v Německu a s tímsouvisející záměry jeho vedoucích kruhů, jednak informoval vládní místa v Berlíněa tamní zastupitelské úřady o poměrech v Československu a politice pražské vlády.Ačkoli ve svých záznamech nikdy nevyzdvihuje vlastní postavení či zvláštní rolive styku se svými partnery, neujde pozornému čtenáři, že jeho faktická pozice bylamnohem významnější, než bývá zvykem u podobných řadových pracovníků v diplomatickéslužbě. To platí jak o jeho kontaktech se zahraničím, tak s Prahou. Nenínáhodou, že československý vyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný vyhledával pravidelnějeho rady a svěřoval mnohá jednání svému „tiskovému“ a že na druhé straněšéf francouzské ambasády v Berlíně André François-Poncet si s československýmpřidělencem vyměňoval týden co týden informace a názory. Neméně výmluvná jeskutečnost, že Hoffmanna přijímali v Praze k dlouhým rozhovorům vrcholní představiteléstátu: prezident Masaryk, ministr zahraničí a pozdější prezident Benešstejně jako poslední předmnichovský šéf zahraničního rezortu Kamil Krofta.V roce 1932, kdy si začal vést politický deník, prodléval Hoffmann ve svém berlínskémpůsobišti už dvanáct let a znal dopodrobna zdejší politické a kulturní prostředí.Tím zasvěcenější je jeho svědectví o událostech, které ve třicátých letech minuléhostoletí předurčovaly nadcházející osud Československa a nakonec i celé Evropy.Přidržíme-li se časového rozpětí vymezeného Hoffmannovým deníkem, jakomilníky na této neblahé cestě následovaly tyto události: roku 1932 vítězství NSDAPv říšských volbách, 1933 jmenování Hitlera říšským kancléřem a založení HenleinovySudetoněmecké vlastenecké fronty (Sudetendeutsche Heimatfront – SHF),1934 Hitlerova výzva „za odčinění versailleské smlouvy“ spolu s dvojkolejnou Henleinovoustrategií zdánlivé loajality k ČSR a zároveň Hitlerovy „páté kolony“, 1935protižidovské „norimberské zákony“ v třetí říši a výrazné volební vítězství HenleinovySudetoněmecké strany v Československu, 1936 protismluvní obsazení Porýníněmeckou brannou mocí spolu se slovními ataky Hitlera proti ČSR a jeho spojenectvíse SSSR, 1937 upevnění osy Berlín–Řím a faktické ovládnutí českého pohraničí