SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Poezie ve sbornících britského válečného exilu 67– Víš, – řekl nakonec a potřásl hlavou. – To není tvůj obor. Nech toho. Básník z tebenebude. –“ 79 Nelze však pominout, že i v takových podmínkách vznikaly básně velmisvébytné, mnohdy násilně stavěné, přesto však psané s otevřeností, snahou povyjádření vlastní situace (voják kontra válka), s poctivostí a úctou ke slovu.O sborníku se příliš mnoho nepsalo, za zmínku stojí však Brušákova zmínkav článku „České umění v emigraci“, kterým rozpoutal velmi důstojnou polemikuo umění v exilu: „Jedině ... sbírka ‚Z lyriky války‘ a Klátilova ‚Příloha obžalovacíhospisu‘ stojí za řeč. I ty jsou sice ve svém celku odvozeniny a odvary, ale v první jepřec několik čísel, která jsou skutečně básněmi (Jelínek, Tak už jsou v průsmyku),ba dokonce jsou tam i básně samostatné a neovlivnitelné (tak Muchův Voják, Nahorách roste koniklec), vyslovující s překvapující jasností vztah dnešního vojákak válce.“ 80 Brušák v několika slovech velmi přesně charakterizoval celou sbírku, narozdílod Václava Černého, který o ní prohlásil, že zde není „umělecký výkon všakani jeden, nejmenší. Naivní a nevinné veršovnické pokusy, tu matně sčetlé na Wolkerovi,tu zase vybubřelé centovými slovy a popisem katastrofálních dějů, vždy nakonecbezmocně zabředlé do slapů sentimentality buď stýskavé, buď naopak tamtamové,prokázaly nepochybně svým autorům ve chvíli vzniku okamžitou službu:ulevily jim v těžké životní hodince.“ 81Hned vstupní Muchova báseň „Poledne“ (s. 7), vzniklá ještě ve Francii u Agde, jesympatická svou snahou postihnout téma vojáka a války i s přesahem ke stálé hrozběa přítomnosti smrti: „Na poli zvlněném / smrt s chlapci hraje na vojáky.“ VedleMuchy setrvávají u témat vojny také O. Molitor v básni „Bdíme“ („zas na stráži / jevoják sám / rty mlčí / vzpomínám“ – s. 13), Ivan Jelínek a Alois Volek. Další dva,Rudolf Nekola a Zdena Ančík, se takto zaměřené poezii vyhýbají. V Brušákem vyzdvihnutémtextu Ivana Jelínka „Tak už jsou v průsmyku“ (s. 14) se už slovníkemocitáme v jiné poetické rovině než u předchozích textů: „hlavu tam padlým obváže/ čaromoc uschlých žebříčků“, nádherná je aliterace „do větru sviští šalmaj kostí“– to vše představuje polohu lyrické válečné poezie, jaká by snad měla být: nepodbízivá,přesto vypovídající o situaci, bez zbytečného poetického snění, ale s nádechemurčitého mystéria, protože sama válka je záležitostí takřka mytickou, mužskou.A mýtu je v Jelínkovi na rozdávání: „Křídle se usedá pták Noh / ten pták bezelsti“ („Křídlení“, s. 24); „Z vajec ohniváků / jen hejno netopýří / se klube“ („Black--out“, s. 28). Jelínek se jako jediný obrací proti tradiční básnické skladbě, i za cenu,že není chápán tak, jak by měl. 82 Vedle autorů, kteří se ve své tvorbě věnovali pouzeválečnému bytí a stávajícím politickým poměrům, jsou ve sborníku Z lyriky vál-79 MUCHA, Jiří: Studené slunce. Praha, Československý spisovatel 1968, s. 61 n.80 BRUŠÁK, Karel: České umění v emigraci. In: Obzor, roč. 1, č. 2 (červen 1941), s. 12.81 ČERNÝ, V.: Česká beletrie emigrační, s. 10.82 Tamtéž, s. 12.