SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

234 Soudobé dějiny XIV / 1rejstřík. Lze jen vyjádřit přání, aby autor kráčelve svých dalších výzkumech za rok 1935,neboť analýza let Masarykovy republiky bezMasaryka by byla logickým završením jehodosavadní práce.Jiří KřesťanKUBŮ, Eduard – EXNER, Gudrun: Tschechenund Tschechinnen: Vermögensentzug und Restitution.Wien – München, R. Oldenbourg2004, 162 s. (Veröffentlichungen der ÖsterreichischenHistorikerkommission, sv. XXIII/3: Vermögensentzug während der NS-Zeitsowie Rückstellungen und Entschädigungenseit 1945 in Österreich: Nationale Minderheitenim Nationalsozialismus.)V rámci prestižní ediční řady publikací Rakouskékomise historiků jsou vydáványi práce věnované dnes velmi akcentovanémutématu konfiskace majetku v období nacismua druhé světové války a jeho zpětnépoválečné restituce. Toto téma je sledovánoi na příkladu národnostních menšin žijícíchv Rakousku. Společnou péčí EduardaKubů z Ústavu hospodářských a sociálníchdějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovya Gudrun Exnerové, pracovnice Komise prodějiny habsburské monarchie Rakouské akademievěd, tak byl připraven příslušný svazekediční řady věnovaný sledování osudumajetku české komunity v Rakousku v letech1938–1945. Autoři provedli k uvedenémutématu rozsáhlou heuristiku pramenův českých i rakouských archivech. Nejdůležitějšíprameny nalezli zejména v archivuBank Austria – Credit Anstalt, Vídeňskémměstském a zemském archivu (zejména obchodnírejstřík firem registrovaných ve Vídni,část rejstříkových spisů ze sledovanéhoobdobí je dosud uložena na obchodním souduve Vídni) a v Rakouském státním archivu(materiály o sto padesáti českých spolcích,které k 31. březnu 1938 musely podat majetkovépřiznání). Autoři bohužel nemohlivyužít některé prameny uložené ve vlastnícharchivech českých krajanských spolků veVídni, které by mohly doplnit konkrétní údajeo majetku jednotlivých spolků (v archivuŠkolského spolku Komenský ve Vídni je uloženanapříklad poměrně rozsáhlá korespondencetreuhändera Hanse Kurze, jež umožňujepodrobnou rekonstrukci osudu majetkuspolku po celé sledované období). Téměřbezezbytku byla využita literatura k tématu,včetně produkce krajanských spolků. Autořiměli možnost vést rozhovory s některými vrcholnýmipředstaviteli české menšiny v Rakousku:Janem Petříkem a již zemřelýmiKarlem Matalem a Miroslavem Brožákem.Kniha je rozdělena do pěti kapitol. V prvníkapitole je krátce představen stav výzkumuk danému tématu, podána krátká charakteristikapramenů a literatury a jsou nastíněnametodická východiska práce. Jejím cílemje podle autorů rekonstrukce ztrát „českéhomajetku“ v Rakousku a jeho poválečná restituce.Za „český majetek“ autoři považujíjmění českých krajanských organizací (spolků,škol apod.) a různých firem s českýmimajiteli. Tuto skupinu subjektů bylo možnéna základě úředních evidencí poměrněsnadno definovat. Méně snadná byla už evidencea sledování pohybu majetku českýchdrobných živnostníků ve Vídni. Zde autořirozumně využili krajanského tisku, kdemohli na základě inzertních stránek alespoňčástečně rekonstruovat tuto sociální skupinu(celkem třiačtyřicet firem). V práci nejsounaopak zohledněny kapitálové podíly československýchobčanů v Rakousku, protožetato skupina se již vymyká zadanému úkoluvýzkumu okolností pronásledování českémenšiny po anšlusu Rakouska.V následující kapitole jsou stručně shrnutyzásahy státní správy do organizační strukturyčeské menšiny v Rakousku od roku 1938,kdy byl vytvořen nový úřad pro dohled nadspolky – úřad likvidačního a prolongačníhokomisaře (Stillhalterkommissar) pro spolky,organizace a svazy, obsazený obávaným komisařskýmvedoucím Wilhelmem Appelem.Úřad postupně prováděl zásahy do stanovjednotlivých spolků, které vedly často ažk jejich úřední likvidaci (tak dopadla většinačeských spolků, například Školský spolekKomenský nebo Menšinová rada, zrušenáv roce 1942). Následující kapitoly shrnujíinformace o protifašistickém odboji v řadách