SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Podnětné Zápas dvou hledání kultur zdánlivých v totalitním alternativ systému 157pro politickou mentalitu poválečné české společnosti, respektive také hbitě instrumentalizovanésovětskou politikou a komunistickou propagandou), musely přeceobavy, či přinejmenším krajní nejistotu českých diplomatů, ministerských úředníkůi politiků a žurnalistů vzbuzovat již takové závažné signály, jako byl plán zjednodušenédemilitarizace Německa amerického ministra zahraničí Jamese F. Byrnesez dubna 1946, 3 Byrnesova řeč ve Stuttgartu v září téhož roku, jež do základů měnilapoměr USA k okupovanému Německu, a zajisté i slavný Churchillův fultonskýprojev z března 1946. Alte také na celé řadě míst knihy dokládá, že tyto a mnohéjiné signály americké politiky byly v Praze skutečně vnímány, obavy opravdu vzbuzovalya pro republiku nutně i bezprostředně měly též zahraničněpolitické konsekvence.Autor připomíná, že anglosaská žurnalistika psala – mimo jiné pod dojmemvystupování československé delegace – o bloku sovětských slovanských satelitů jižna pařížské konferenci v říjnu 1946. A sám americký ministr zahraničí Byrnes sistěžoval Vladimíru Clementisovi, že dobře viděl, jak českoslovenští delegáti tleskajířeči Andreje Vyšinského, v níž vedoucí sovětské delegace kritizoval údajně hegemoniálníhospodářskou politiku USA vůči Evropě. 4 Bylo to v době, kdy i levicovoukoalicí vedená Francie zjišťovala, že pod americkou kontrolou nemá šanci prosaditsvé představy o uspořádání poraženého Německa. Obecným půdorysem bylapodstatná rozdílnost amerických a evropských (v tom rámci pak speciálně i československých)mezinárodněpolitických koncepcí poválečné Evropy a okupovanéhoNěmecka (s. 154 n.). Rooseveltovská politika, která na poválečnou volbu občanůté které země přesouvala rozhodnutí o ustavení politického systému toho či onohotypu stejně jako o budoucí politické příslušnosti k tomu či onomu velmocenskémubloku (postponement), byla v létě 1946 definitivně opuštěna a Spojené státy sev Evropě jednoznačně přiklonily k politice zadržování sovětského pronikání směremna západ Evropy (containment) (s. 283).Východní Evropa ostatně nikdy nepatřila k dominantním sférám amerického zájmu,což Alte s oporou v literatuře dokládá zejména hospodářskými daty. Jedinoumožnou variantou začlenění střední a východní Evropy do amerického modelu bypodle Alteho bylo stát se zemědělským přívěskem industriální, Amerikou kontrolovanézápadní Evropy, k níž by patřilo i resuscitované Německo. Taková vize ovšem3 Alte připomíná, že tento plán anoncoval Byrnes již na moskevské konferenci na podzim 1945, kdevzbudil obavy všech ostatních spojenců, že USA opouštějí garance přijaté v Postupimi (s. 380).4 Je zajímavé, že informace o „osudovém potlesku“ se v knize různí. Alte na základě věcněchybné Clementisovy zprávy, dochované v Archivu ÚV KSČ (dnes v Národním archivu),připisuje na straně 154 tuto stížnost Molotovově řeči; na straně 317 potom však na základěByrnesova hlášení na americké ministerstvo zahraničí věcně správně spojuje tento nešťastnýpotlesk s protiamerickou řečí Vyšinského (viz Foreign Relations of the United States: 1946, sv. 6.Washington, United States Government Printing Office, s. 216 n.; dále uváděno pod zkratkouFRUS).