SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Jan Slavík o Zápas zániku dvou ČČH kultur a Nejedlého v totalitním Dějinách systému národa českého 191V tisku Slavík glosoval dobové události také v řadě epigramů (třiašedesát epigramůotiskl v Sobotě jen za rok 1938, některé konfiskovala pomnichovská cenzura).Jednu sbírku epigramů vydal Slavík pod pseudonymem Warjah Nebudimírovičsamostatně tiskem. 2 I když někdy mají nevelkou hodnotu jako básnické výtvory,jsou často zajímavým pramenem pro lepší poznání meziválečné atmosféry vědeckýcha politických polemik. Slavík napsal i několik delších veršovaných „eposů“ či„zpěvů“, v nichž parodoval život historické obce. Před válkou Slavíkův přítel EmanuelJanoušek (1897–1970) vytiskl v tiskárně ministerstva zemědělství „rytířskýepos“ ČČHiždiáda, kde autor pod stejným pseudonymem ve verších parodoval pokusmladších historiků vydat na začátku třicátých let sborník kritických statí o stavučeského dějepisectví. 3 Slavík pokračoval v dalších „básnických zpěvech“ o českéhistorické obci, podařilo se však najít ve strojopise až ČČHiždiádu č. 4 – Zpěv o páduČečehoně z roku 1950 (dokument č. 1) 4 a ČČHiždiádu č. 6 – Zpěv o popletě raketěMacketě z roku 1959, 5 v němž Slavík v době počínajících kosmických letů reagovalna vydání prvního dílu Přehledu československých dějin, takzvané Makety.Ve Zpěvu o pádu Čečehoně Slavík v ironické nadsázce vylíčil likvidaci Českého časopisuhistorického, o kterou se „zasloužili“ členové předválečné Historické skupiny(Václav Čejchan, Václav Husa, Jaroslav Charvát, Jan Pachta a Oldřich Říha). Tise roku 1937 názvem své nové revue Dějiny a přítomnost (vycházela jen v letech1937 a 1938) přihlásili ke stejnojmennému Slavíkovu spisu, 6 ale po válce zcela za-2 NEBUDIMÍROVIČ, Warjah: Komu v Čechách blaze a jiný pych. Praha, vlastním nákladem1934. – Užitý pseudonym vzbuzuje dojem, že jej Slavík mohl zamýšlet jako akronym s významovýmikonotacemi v ruské historii a ruském jazyce. Varjahové – častěji uváděni jako Varjagové– byli švédští Vikingové, kteří od 7. století po vodních tocích podnikali obchodně-kořistnickévýpravy do oblastí dnešního Ruska a dále do jihovýchodní Evropy (zatímco Vikingové pronikajícína Západ byli označováni jako Normani). Varjahové na svých výpravách budovali pevnosti,usazovali se, zmocňovali se vlády v dosavadních centrech a dávali vzniknout i novým politickým,hospodářským a kulturním útvarům. Z jejich řad se rekrutovali také elitní bojovnícitamních panovníků, jako například byzantská císařská garda. Autorovo fiktivní příjmení – čispíše po ruském vzoru jméno po otci – lze chápat zase jako aluzi na jména s podobným slovnímzákladem mir (Vladimír, Bohumír), jenže s opačným významovým vyzněním (Nebudiž-mír).Ze Slavíkova pseudonymu by se pak dalo odvodit poselství či vlastní charakteristika pisatelejako nájezdníka v hájemství československé historické obce, který si nedá pokoje a sarkastickykomentuje události, jež jí hýbají. Jde jistě o poněkud spekulativní výklad, těžko však předpokládat,že by si Slavík takový pseudonym zvolil zcela nahodile.3 TÝŽ: ČČHiždiáda čili Slovo o pluku Artušově. B.m., b.d. Nově dílko vydal s krátkým úvodnímkomentářem Jaroslav Bouček ve Zpravodaji Historického klubu, roč. 14, č. 1 (2003), s. 62–65.Bohužel však chybou tisku z něj vypadlo pět slok.4 Slavík k ní později rukou připsal titul Parodie na Nejedlého Dějiny českého národa a rok 1950.5 Viz Archiv Národního muzea, Praha (dále ANM), fond Miloslav Volf, karton 1, archivní jednotka 68.6 SLAVÍK, Jan: Dějiny a přítomnost: Víra v Rakousko a věda historická. Praha, Svaz národníhoosvobození 1931.