SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

118 Soudobé dějiny XIV / 1uspokojit ústupky. Nový obraz sice ukazuje Chamberlaina jako muže, který v tétověci chyboval, nikoli však jako slabého politika. Dokládá, že své představy dokázalve vládě prosazovat velmi energicky. 56Různé varianty motivu úpadku v debatách britských historiků soudobých dějin,jak zde byly stručně představeny, ukazují na jejich rozmanité, ba až protikladnépřístupy. Například Charmleyho tezi o možnosti zachránit impérium lze sotva sladits Barnettovým názorem, že vlády příliš dlouho lpěly na překonaném snu o britskéříši. I argumenty snášené na obhajobu jednotlivých přístupů narážejí na kritiku.Speciální výzkumy kultury šlechty a průmyslníků nebo hospodářských dopadůškolského systému vyvrátily Wienerovu kulturněhistorickou tezi o „gentryfikaci“jako vysvětlení ekonomického úpadku. 57 Correlli Barnett musel čelit výtkám, žesvou interpretaci měnil tak často, až se chytil do vlastních protimluvů. 58 Nevyjasněnánakonec zůstává otázka, zda vůbec má smysl mluvit o „úpadku“, případně v jakémrozsahu. Životní úroveň britského obyvatelstva je vysoká jako nikdy v minulosti;historici, kteří hovoří o ekonomickém úpadku, musí tento paradox vysvětlit:jak je možné, že „věk úpadku byl zároveň věkem blahobytu“? 59 Pokud jde o ztrátuvelmocenského postavení, bylo namístě se ptát, jestli nešlo o výjimečný stav, kdyžzemě s tak omezenými zdroji jako Velká Británie vybudovala světové impériuma tak dlouho je dokázala udržet. Namísto argumentace se všeobecným, pojmověnejasným paradigmatem úpadku nezbývá než pracovat s jemnějšími analýzami,které fenomény úpadku zkoumají v jednotlivých oblastech a dávají je do souvislostis paralelními pozitivními jevy. Patří k tomu i zapojení britské zkušenosti do mezinárodníchdějin, v jehož světle se vyjevuje relativní charakter krizových ukazatelů.Řada témat výzkumu britských soudobých dějin se tak v mnoha případech vrací namezinárodní srovnávací úroveň.Diskuse o úpadku navíc jasně ukázaly, že výzkum soudobých dějin je ve Velké Britániiinterdisciplinární záležitostí, která překračuje hranice akademického oboru.Pěstuje se nejen na katedrách historie, ale i na ústavech politologie, hospodářskýchdějin a mezinárodních vztahů. K tomu je třeba přičíst i práce publicistů s dobrýmhistorickým vzděláním. Mnozí historici a politologové zároveň průběžně komentujíkonání vlád a experimentují přitom s přístupy a pojmy, které mají svůj původ v politickétematizaci aktuálních problémů. To vysvětluje i skutečnost, že mnohé konceptyprodělají rychlou konjunkturu, záhy však ztrácejí na významu.56 CHARMLEY, J.: Churchill, s. 343−354; McDONOUGH, F.: Neville Chamberlain, s. 1−10 a 45−56;PARKER, R. A. C.: Chamberlain and Appeasement: British Policy and the Coming of the SecondWorld War. London, Macmillan 1993.57 RUBINSTEIN, William D.: Capitalism: Culture and Decline in Britain, 1750−1990. London,Routledge 1993; THOMPSON, F. M. L.: Gentrification and the Enterprise Culture, především s.154−156.58 Tamtéž, s. 157 n.59 CANNADINE, D.: Statecraft, s. 44.