SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

148 Soudobé dějiny XIV / 1Omer Bartov v současné době působí jako profesor historie na Brownově univerzitěv Providence (Rhode Island, USA) a patří mezi přední odborníky na nacistickéNěmecko, jeho vojenskou historii, problematiku válečných zločinů a holokaustu.Na sklonku osmdesátých let minulého století spolu s několika dalšími historiky stálu zrodu debat o německých soudobých dějinách, známých pod souhrnným názvemHistorikerstreit. Stanfordský absolvent, jenž nějaký čas působil také na Harvardověuniverzitě, je kromě recenzovaného díla autorem dalších pěti monografií 2 a editoremdalších tří sborníků k tomuto tématu. 3 Kromě bohaté pedagogické, přednáškovéa vědecké činnosti je Bartov také organizátorem a hybnou silou mezinárodníhoprojektu „Pomezí: Etnicita, identita a násilí v nárazníkové zóně říší od roku1848“ (Borderlands: Ethnicity, Identity and Violence in the Shatter-Zone of Empiressince 1848), který zkoumá historické zdroje a projevy etnických i jiných konfliktůna pomezním území bývalých říší německé, rakousko-uherské, ruské a turecké.Právě v souvislosti s tímto projektem vzniká jeho nejnovější práce o mezietnickýchvztazích polského, židovského a ukrajinského obyvatelstva ve městě Bučač (dnesna Ukrajině) od 14. století do konce druhé světové války. 4 Nyní však již obraťmepozornost ke knize o Hitlerově armádě.Jak poznamenává autor v jejím úvodu, wehrmacht zůstává „hlavním jablkemsváru ve vědeckém bádání o třetí říši“ (s. 9). Po téměř šedesát let stále zůstáváotázkou, jaká byla vlastně ve skutečnosti německá branná moc. Byla pouze profesionálnía apolitickou vykonavatelkou rozkazů, která – narozdíl například od jednotekSS – zůstávala stranou vlivu „světonázorové víry“ v nacionální socialismus?Nebo naopak tvořila jednu z hlavních opor nacistického režimu, a to až do saméhokonce války? Bartov si dobře uvědomuje, že pro alespoň částečnou odpověď natuto otázku musí snést velké množství argumentů založených na detailním studiupramenů nejrůznější provenience (úřední dokumenty, hlášení, deníky, korespondence,vzpomínky) stejně jako bohatého souboru literatury (převážně anglosaskéa německé, v menší míře také francouzské); z obojího vydatně čerpal díky svýmpedagogickým i badatelským pobytům ve Spojených státech i v Evropě (Velké Británii,Německu a Rakousku). Je namístě také připomenout autorovu snahu brátv úvahu fakt, že zkoumaný problém byl a dosud je nazírán pod zorným úhlem „milosrdnépaměti“ (opomíjení událostí a zlehčování dobového jednání aktérů, v tomtopřípadě vojáků a jejich spoluúčasti na legalizovaných válečných zločinech, ho-2 Nejznámější jsou asi práce The Eastern Front 1941–45: German Troops and the Barbarisationof Warfare (London, Macmillan 1985) a Mirrors of Destruction: War, Genocide and ModernIdentity (Oxford, Oxford University Press 2000).3 Například BARTOV, Omer – NOLAN, Mary – GROSSMANN, Atina (ed.): The Crimes of War:Guilt and Denial in the Twentieth Century. New York, The New Press 2002.4 Stručný autorův medailon je k dispozici na adrese http://www.brown.edu/departments/faculty/obartov.htm.