SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

86 Soudobé dějiny XIV / 1K nejvýznamnějším běloruským organizacím patřila Běloruská hromada (BelaruskajaHramada), založená v roce 1921, a Běloruská rada v Praze, která ji o dva rokypozději nahradila. Vysokoškoláci se od roku 1924 soustředili ve Sjednocení běloruskýchstudentských organizací (Abjednaninnija belaruskich studentskich arhanizacyjav– ABSA). O vzájemných vztazích běloruských emigrantů a jejich představácho činnosti jednotlivých organizací se dnes v českých archivech dozvídáme zejménadíky zájmu pražského policejního ředitelství o ně. Monitorovalo aktivity všech spolků,vyžadovalo od nich informace o všech změnách v jejich struktuře i o chystanýchakcích, na veřejné schůze docházeli policejní zpravodajové. 24Bělorusové získali od československého ministerstva zahraničních věcí v roce1921 nejprve dvacet stipendijních míst, v následujícím akademickém roce jich bylojiž čtyřicet devět. Využívali také výhody soustavy vzdělávacích institucí pro Ukrajincea Rusy. Najdeme je například mezi studenty poděbradské Ukrajinské hospodářskéakademie, 25 jména nejvýraznějších osobností jsou však zapsána v imatrikulačníchseznamech Českého vysokého učení technického, Filozofické a Lékařské fakultyUniverzity Karlovy. Dotazníky, které studenti při nástupu do každého semestruvyplňovali, svědčí nejen o tom, že jim bylo umožněno hlásit se oficiálně k běloruskémumateřskému jazyku, běloruské národnosti, nebo dokonce k běloruské státnípříslušnosti. Cenné jsou v univerzitních „nacionálech“ také informace o předchozímvzdělání studentů, o jejich vyznání i stipendiích získaných pro pobyt v Československu.Dozvídáme se tak, že běloruští studenti přicházeli do Prahy ponejvíce s maturitnímvysvědčením z běloruských gymnázií ve Vilně a Dvinsku, často byli také absolventygymnázia v Novogrůdku. Z náboženského hlediska tvořili běloruští studentismíšenou skupinu, v níž převládali pravoslavní, naopak výjimkou byl muslim JanJakubovski z Novogrůdku. Získání plného stipendia nebylo ani zdaleka samozřejmostía po celou dobu trvání studia se jeho podpoře těšilo pouze několik osob. 2624 Archiv hlavního města Prahy (AHMP), f. Spolkový katastr, SK XXII/1030, bez katalogizačníhočísla, zpráva „Zemská správa politická v Praze nebere kvůli nedostatkům ve stanovách navědomí vznik spolku Běloruská hromada v Praze“, 29.12.1921; tamtéž, SK XXII/1166, bezkatalogizačního čísla, „Stanovy spolku Běloruská rada v Praze“, 8.1.1924; tamtéž, „Ministerstvovnitra vzalo na vědomí utvoření spolku s názvem ‘Běloruská rada v Praze’“, 10.3.1924; tamtéž,SK X/344, bez katalogizačního čísla, „Stanovy ABSA“, nedatováno (pravděpodobně 1925);NA, f. 207, k. 406, sign. 207-406-20/1-3, sign. 207-406-21.25 V prvním roce činnosti akademie (1922/23) bylo mezi 216 studenty sedm Bělorusů,v následujících ročnících jejich podíl klesal: 1923/24 jich bylo pět z 349, 1924/25 devět ze495, 1925/26 šest z 541, 1926/27 osm z 613. Viz SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.:Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice, s. 40–42; viz téžstatistika posluchačů Ukrajinské volné univerzity v Praze v ročníku 1921/1922, dochovanáv AMÚ, ATGM, f. EB I., k. 107, sign. R 360 C/8, 336/3/rr/3.26 Archiv Univerzity Karlovy, Praha (dále AUK), nacionály Filozofické, Přírodovědecké a Lékařskéfakulty UK za léta 1921–1939 (dotazník Jana Jakubovského se nachází ve Fondu Lékařské