SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Běloruská emigrace v Československu (1918–1938) 81Francyšak Skaryna (asi 1490–1551), renesančníhumanista, knihtiskař a lékař. Pamětnídeska na budově pražského Klementinapřipomíná 6. srpen 1517, kdy Skaryna v Prazezačal tisknout biblické texty v běloruskéredakci (foto autorky)1918, v době jednání o brestlitevskémmíru, kam nebyl běloruský zástupcevpuštěn, výbor vyhlásil vznik Běloruskélidové republiky (Belaruskaja NarodnajaRespublika – BNR). 8 Její vedení(Rada BNR) se ovšem vzápětírozešlo nad otázkou, jaký poměr mánová republika zachovávat vůči Němcům.Předseda rady Anton Luckevič,který viděl ve spolupráci s Němci perspektivua jehož názor zvítězil, pakpřesídlil i s radou spolu s ustupujícímněmeckým vojskem do Vilna. Polskáofenziva v roce 1919 pro změnu aktualizovalapotřebu vyjasnit vztahyk Varšavě. Došlo k dalšímu štěpeníexilové reprezentace, a tentokrát muselLuckevič ustoupit Vaclavovi Lastouskému,který byl odpůrcem úzkéspolupráce s Polskem. Vzápětí radapod vedením Lastouského přesídlilado litevského Kaunasu, kde působilajako oficiálně uznávaná exilová vládaaž do roku 1923, kdy velmoci stanovilyhranice Litvy. Běloruské národníhnutí se tímto okamžikem stalo proLitvu zbytečnou přítěží a vláda v Kaunasupodnikla kroky, které to jasnědemonstrovaly: jednostranně vypovědělaspolečnou smlouvu z listopadu1920, zrušila jí garantovanou exteritorialituzastupitelství Rady BNR, nechalaodstranit z jeho budovy vlajku a zabavila v něm veškeré písemnosti. Zástupcerady v Kaunasu Valkovič se proto v lednu 1925 obrátil na tamní československýkonzulát s žádostí o pomoc. 98 Dokumenty schválené na Všeběloruském sjezdu viz ŽUK-HRYŠKEVIČ, Vincent: 25-hasakavika: Vspaminy z Mensku, Budslava, Vilni, Pragi, Saveckaj turmy. Toronto, Fond Vspaminavz Belaruskaha Žycja 1978, s. 37–40.9 Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR (dále AMZV), Pařížský archiv, k. 41, dopis konzulátuRepubliky československé v Kovně ministerstvu zahraničních věcí v Praze z 27.1.1925.