SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

130 Soudobé dějiny XIV / 1kultury. Prokazuje, že stále větší část publika přijímala novou nabídku vlažně, neboji přímo ignorovala, a dávala tak najevo, že její vkus se zdaleka nekryje s ideály komunistickýchkulturních plánovačů. Promítalo se to pak ve snižující se návštěvnostikulturních podniků, zejména v úbytku filmových diváků, což zodpovědné orgányvnímaly se značným znepokojením. A třebaže tento aspekt není zrovna v popředí,autor také nepřehlíží, že „inženýři lidských duší“ měli stavbu nové, „socialistické“kultury vztyčit na troskách staré, „měšťácké“ kultury, že „budovatelská léta“ bylav kultuře zároveň roky bezohledné destrukce.Likvidace Slánského a porážka „barešovců“ spolu s dočasným hlubokým úpadkemvlivu stranického aparátu na kulturní politiku, smrt Stalina a Gottwalda počátkemroku 1953 – šok z tajného projevu Chruščova na dvacátém sjezdu sovětskýchkomunistů, revolta českých spisovatelů na jejich druhém sjezdu a návrat kulturníchpoměrů do vyjetých kolejí po likvidaci maďarského povstání s koncem roku 1956:tyto události ohraničují čtyřleté období, jemuž Knapík věnuje třetí, poslední kapitolusvé knihy. Sféra kulturní politiky se zklidnila, přestaly jí zmítat rozbroje znepřátelenýchfrakcí, avšak ozvěny nedávného bouřlivého účtování v podobě vymítání „kulturníslánštiny“ trvaly po celé čtyři roky. Jestliže zpočátku se její řízení ocitlo celkemjednoznačně v rukou Kopeckého a jeho spojenců, s mocenským vzestupem AntonínaNovotného a Jiřího Hendrycha se obnovovala rovnováha vlivu státních a stranickýchorgánů, tentokrát ovšem bez konkurenčních třenic a ve vzájemné shodě.Důslednou pozornost upírá Knapík na takzvaný Nový kurz, který byl v československémpřípadě matným reflexem sovětských snah o zefektivnění fungování systému,hlavně v ekonomice. Přesvědčivě přitom dovozuje, že když s ním Kopeckýv prosinci 1953 vystoupil (ve známém projevu proti „sucharům“), aby vnesl do kulturníhoživota novou atmosféru a elán, prodával pod touto etiketou zčásti prošlé,rok staré zboží – myšlenky obsažené v interních návrzích opatření k nápravě následků„škůdcovské činnosti Slánského kliky“. 17 Ne nadarmo nazval Knapík příslušnoupodkapitolu „S Novým kurzem postaru“. K jistému uvolnění ideologicko-byrokratickékazajky nicméně došlo, což se projevilo například v poněkud zajímavějšímobsahu a rozšiřování nabídky literárních časopisů (Host do domu, později Květena Světová literatura), v pestřejším repertoáru uměleckých scén a kin, v tolerantnějšímpřístupu k některým zapíraným uměleckým osobnostem nebo v již zmíněném„pootevírání oken“ na Západ. Komunistická strana chtěla ukázat přívětivější tvář –inteligenci i „masám“, které netáhla budovatelská témata a sovětská produkce. Příznivějšíodezvu u obyvatelstva se pokoušela získat také tím, že vycházela vstříc novýmpotřebám a postojům v oblasti konzumu, zábavy a přizpůsobovala se i měnící-17 „Novým kurzem“ ovšem KSČ reagovala i na vlnu nepokojů po měnové reformě v červnu 1953;její důsledky pro kulturní oblast (včetně postihu jednotlivých umělců a kulturních pracovníků)sleduje Knapík na s. 215–219.