SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

126 Soudobé dějiny XIV / 1kých proudů uvnitř tohoto systému a zápasy režimních kulturních „elit“ o jeho podobupřehledně a v podstatě výstižně popisuje a analyzuje Jiří Knapík v knize V zajetímoci, s podtitulem Kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956. 5Tématu komunistické kulturní politiky věnoval autor řadu přípravných prací,z nichž nejucelenější pohled na počátky tažení za vítězstvím takzvané socialistickékultury poskytla jeho předešlá kniha Únor a kultura. 6 V ní se Knapík pokusilsouvisle zachytit legislativní, organizační a ideologické mechanismy přerodu kulturyv prvních třech letech po únorovém převratu. V zajetí moci je v podstatě jejímpokračováním a prozatímním završením; jednak v první kapitole syntetizuje řaduvýznamných poznatků a závěrů z minulé knihy, jednak – a především – rozšiřuječasový záběr tohoto procesu až do roku 1956, který znamenal první zcela zjevnýotřes proklamované jednoty kultury a moci. Vývoj kulturní politiky i její četné krizea problémy, které se v tomto „gründerském“ období komunistického režimu vynořovaly,sleduje zde Knapík systematičtěji a v některých úsecích podrobněji. Oběknihy spojuje autorův záměr postihnout a posoudit cíle, metody a organizační nástroje,jimiž vládnoucí režim v kulturní oblasti infiltroval společnost novým světonázorem,novou estetikou a novou morálkou v leninsko-stalinském duchu.Téma své práce vymezuje Knapík jako sledování vpádu mocenských struktur (jejichž„převodovou pákou“ se mimo jiné staly nově formované umělecké institucea svazy) do světa kulturních a uměleckých hodnot. Zdůrazňuje přitom, že se zdenezabývá primárně „kulturou“, nýbrž kulturní politikou. 7 Toto zdůraznění je jistě5 Posledních 40 stran knihy tvoří přílohy: seznam pramenů a literatury, systemizační tabulkya personální obsazení příslušných oddělení ÚV KSČ, ministerstva školství a ministerstva informací,jmenný rejstřík a stručný portrét autora.6 Viz pozn. 2. Z dílčích studií, které oběma knihám předcházely, viz především: KNAPÍK, Jiří:Akční výbory a kultura na prahu nové doby. In: Soudobé dějiny, roč. 9, č. 3–4 (2002), s. 455–475; TÝŽ: Důsledky zatčení Rudolfa Slánského v kulturní politice. In: PERNES, Jiří – FOITZIK,Jan (ed.): Politické procesy v Československu po roce 1945 a „případ Slánský“: Sborník příspěvkůze stejnojmenné konference, pořádané ve dnech 14.–16. dubna 2003 v Praze. Brno – Praha,Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Kateřina Mikšová, Nakladatelství Prius 2005, s. 341–345;TÝŽ: Dvě strany téže mince: „Radikálové“ a „umírnění“ v kulturní politice po únoru 1948. In:KÁRNÍK, Zdeněk – KOPEČEK, Michal (ed.): Bolševismus, komunismus a radikální socialismusv Československu, sv. 2. Praha, ÚSD AV ČR 2004, s. 156–171 a 332–334; TÝŽ: K počátkům„tání“ v české kultuře 1951–1952. In: Česká literatura, roč. 48, č. 2 (2000), s. 176–191; TÝŽ:Kdo spoutal naši kulturu: Portrét stalinisty Gustava Bareše. Přerov, Šárka 2000; TÝŽ: Kulturnípolitika KSČ v oblasti filmové tvorby v letech 1948–1952 (rukopis, Opava 1998); TÝŽ: Od korekturyk ideologické normě: Ze zákulisí vzniku „Třiceti let bojů“ Ladislava Štolla. In: Soudobédějiny, roč. 12, č. 1 (2005) s. 62–84.7 „Téma kulturní politiky zde vnímám podobně jako ve svých předchozích pracích, tedy v podstatějako soubor politických zásahů do fungování kulturních institucí (zdůraznil KH), vytvářenípodmínek pro umělecky tvůrčí činnost i chování společnosti, odpovídající charakteruurčitého politického systému. Snažím se tedy o jakési politické dějiny poúnorové kultury…“