SOU OBÉ DùJINY - Ústav pro soudobé dějiny AV - Akademie věd ČR

Válečné a poválečné Zápas dvou dějiny kultur v polských v totalitním historických systému časopisech... 181vin. Celostátní deník El País byl založen po smrti generála Franciska Franka a rychleovládl španělský novinový trh. Nezávislý list, programově však blízký socialistickéstraně, reprezentoval levicovou opozici vůči tehdy (1977–1982) vládnoucí centropravicovéUnii demokratického středu. Komentáře připomínaly sílu polského vlastenectvía katolicismu, přičemž působení těchto faktorů bylo hodnoceno s určitýmodstupem, časem až kriticky. Dalším elementem obrazu Polska, který mohl utkvětve vědomí španělského čtenáře, byla bída. Zprávy popisující nedostatky v zásobovánípotravinami tolik let po válce a prosby o hospodářskou pomoc směřované navšechny strany se přičinily o upevnění obrazu chudé a zaostalé země, která následkemtěchto explozivních deficitů ohrožuje politický status quo.Reakce polské exilové vlády a vůbec polského exilu v Londýně na vyhlášení výjimečnéhostavu v Polsku popisuje profesor Maciej Szczurowski z Kielcí. Podle autorabylo hlavním cílem generála Wojciecha Jaruzelského zničení Solidarity a upevněnímoci upadajícího komunistického režimu. Po 13. prosinci 1981 se polský exilstal jediným mluvčím vůle země ve svobodném světě. Jeho povinností bylo hlasitěprotestovat, zvláště proti represím, které zasáhly polskou společnost v době výjimečnéhostavu. Vláda v exilu označila tento krok za poslední chybu při snaze obnovitautoritu komunistického systému v Polsku, v zemi, kde komunismus zbankrotoval.Zároveň požadovala, aby události v Polsku odsoudila OSN a všechny demokratickézemě.Čtvrté číslo z roku 2005 bylo monotematicky zasvěceno událostem roku 1945.První blok měl zahrnovat články týkající se historie jednotlivých zemí v roce 1945,druhý měl mapovat očekávání obyvatelstva na různých místech Polska v letech1944 až 1947. V prvním bloku redakce chtěla zohlednit výsledky bádání jednotlivýchhistoriografií o konci druhé světové války. Tento úmysl se úplně naplnit nepodařilo,protože příslušní specialisté návrh redakce nepřijali nebo text dodali pozdě.Své studie však dodali autoři, které redakce oslovila s návrhem zpracovat sondy donálad a očekávání polské společnosti v roce 1945. Tito renomovaní odborníci cíleněvybrali pohraniční města na východě i západě země (Vilno, Lvov, Białystok, Štětín,Vratislav), jejichž dějinami se už dříve zabývali v řadě prací.Profesor Rafał Stobiecki z Lodže se na úvod zamýšlel nad rokem 1945 v polskémhistorickém diskurzu. Podle výzkumů veřejného mínění jsou Poláci nejvíce hrdí naVaršavské povstání v létě 1944 a na zářijovou vojenskou kampaň v roce 1939. Podleautora konflikt z let 1939 až 1945, se svými dalekosáhlými konsekvencemi prodějiny polského národa a státu, postavil historiky před nelehký úkol provést bilancipolského podílu na tomto dramatu. Ohromné lidské a materiální ztráty a s tím spojenéproměny ve vědomí společnosti je vedou k tomu, aby si kladli otázky po účelnostiobětí a utrpení polského národa v těchto letech. Dilema, co vlastně přineslkonec války – zda novou okupaci či osvobození – se stalo východiskem k formulacidiagnózy současnosti a soudů na téma minulosti a budoucnosti. Za dané situace,ve společnosti rozdělené sympatiemi a stále ještě také zkušenostmi z válečných let(domov versus emigrace, okupace německá versus sovětská) se nelze divit, že podniknutépokusy o průzkum společenské reflexe minulosti odkazují k rozdílnému,ba často protichůdnému chápání významu května 1945. Po roce 1989 se ke slovu