Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

98
·MAHEL: Studie o cestû Karla IV. do Francie ...
Císař chyběl u mramorové tabule i při obědě dalšího dne, kdy mu v jeho soukromé jídelně
dělal společníka syn Václav. Spolu s francouzským králem poobědvali velmoži z císařova
doprovodu, jmenovitě sasko-lüneburský vévoda Albrecht († 1385), dále warmijský
biskup Jindřich Soerbom († 1401) a kancléř Mikuláš z Riesenburgu († 1397). 27 Zasedací
pořádek čestného stolu zachovala soudobá Paměť o císařově návštěvě: 28
biskup biskup fr. král český král vévoda vévoda vévoda vévoda vévoda
pařížský warmijský Karel V. Václav z Berry burgundský saský bourbonský z Baru
Slavnostní hostina v předvečer svátku Tří králů se rovněž musela obejít bez císaře, takže
pod „prvním baldachýnem“, po králově pravici, zasedl remešský arcibiskup Richard
Picque a vedle něho, na okraji tabule, warmijský biskup Jindřich. Pořadí po králově levici
se proti předchozímu večeru nezměnilo, pouze mezi vévody z Burgundu a Bourbonu přibyl
sasko-lüneburský vévoda a říšský maršálek Albrecht. 29
Všichni tři korunovaní panovníci se u společné tabule sešli až při slavnostním obědě
osvátku Tří králů. Příhodnější chvíli si Karel V. pro poctu svého strýce a bratrance nemohl
zvolit. Již ranní bohoslužba v Sainte-Chapelle měla povahu politického aktu: Karel V. během
ní se svolením svého strýce obětoval tři krásné poháry se zlatem, kadidlem a myrhou.
Podle bystrého postřehu Françoise Autrandové tak sám naplnil roli tří velkých biblických
králů. 30 Umramorové tabule této hostiny hostin, rovněž za přítomnosti tří králů, byl následující
zasedací pořádek: 31
arcibiskup řím. císař franc. král římský král biskup biskup biskup
remešský Karel IV. Karel V. Václav IV. warmijský pařížský z Beauvais
Zatímco vzdálenost mezi francouzským králem a jeho bezprostředními korunovanými
sousedy byla z obou stran stejná, o biskupech se v Relaci praví, že seděli od Václava IV.
hodně daleko, až na konci stolu. 32 Toto méně hodnotné místo na konci druhého stolu pod
baldachýnem připadlo císařovu kancléři Mikulášovi z Riesenburgu, neboť nebyl biskupem.
Jeho sousedem byl podle Relace Jindřich VIII., vévoda ze slezského Brzegu (asi
1344–1399). 33 Naproti tomu čestnými místy byli u druhého stolu poctěni vévoda saskolüneburský
spolu s dauphinem, kteří seděli nejblíže mramorové tabuli:
27 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 228–229; Cesta, 51–52. Pro kancléře Mikuláše místo u mramorového
stolu nezbylo; k jeho původu naposled Tomáš Velímský, Hrabišici. Páni z Rýzmburka, Praha 2002, 61–62.
28 Používám tu názvu, který odpovídá počátku jedné ze dvou verzí nezávislé zprávy o prvních dnech císařovy návštěvy.
Více k tomu Heinz Thomas, Ein Zeitgenössisches Memorandum zum Staatsbesuch Kaiser Karl IV. in Paris.
In: Festschrift für Hans-Walter Herrmann zum 65. Geburtstag. Hg. von W. Haubrichs – W. Laufer – R. Schneider,
Saarbrücken 1995, 99–119, cit. místo na 112. Zatímco Thomas v připojené edici vzal za základ variantu A,
text B nezávisle vydala a komentovala Martina Lechová, Zpráva o návštěvě Paříže Karlem IV. roku 1378 (edice
starofrancouzského pramene), Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C 43, 1996, 49–60, cit. místo
na s. 52–53.
29 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 231; Cesta, 53.
30 F. Autrand, Charles V Le Sage, 796.
31 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 236; Cesta, 60.
32 A protože již známe jména jiných zúčastněných biskupů, třeba dodat, že držitelem biskupského stolce v Beauvais
byl Milon II. z Dormans († 1387).
33 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 236–237; Cesta, 60.