Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

236
Nové publikace
v neolitu) součástí cyklického vykonávání kolektivních prací více komunit či jim „nadřazené nepojmenované
společenské instituce“ (Neustupný 1995a, 650) za mezí praktické potřeby a archetypem,
na jehož udržování se zakládal řád „orálních“ společností (podrobněji Oliva 2002, s lit.). Existenci
vrstvy „specialistů na stavbu hradišť“ to sice nevyvrací, ale zpochybňuje to existenci oněch „subdodavatelů“,
zejména co se týče motivace jejich činnosti. Výše uvedené teze naznačují, že úvahy o symbolickém
smyslu některých hradišť (viz Neustupný 1995b), autory encyklopedie občas zmiňovaném,
mají své opodstatnění. Zvláště pak pro velká, vůči okolnímu terénu silně převýšená hradiště popelnicových
polí, na nichž jsou nalézány četné depoty bronzů jak ve vnitřním areálu, tak vně opevnění. Je
však třeba zdůraznit, že prakticky všechna hradiště byla v různé míře, kromě jiných funkcí, i místy
kultu.
Letecké snímky hradišť v Encyklopedii nejsou až na výjimky (k nimž přičítám neskromně i snímky
pořízené mnou) příliš kvalitní. Jistě k tomu přispěla konverze barevných snímků na černobílé
a úroveň tisku. Jako letecký archeolog jim však vyčítám, že jsou vesměs pořízeny z malé výšky a příliš
šikmého úhlu pohledu, bez zasazení do kontextu krajiny. Snímky hradišť tak lze jen obtížně srovnávat
s jejich plánky. Přitom by stačilo uvést, z které strany jsou pořízeny, nebo přímo do nich citlivě
vkreslit průběh opevnění, resp. přidat schematicky překreslený snímek.
Myslím, že každá recenze vypovídá nejen o posuzovaném díle, ale svým způsobem i o svém
autorovi. Jestliže je ta moje občas kritická či skeptická a přesahuje místy svůj objekt, pak je to ve snaze
vyjádřit vlastní názor, vést dialog s autory a upřesnit některé údaje a pojmy. Považuji však za nutné
uvést, že Encyklopedii hradišť v Čechách považuji za jeden z nejlepších svazků s archeologickou
tematikou vydaných nakladatelstvím Libri a za nepostradatelného pomocníka a informátora každého
archeologa, a to zjevně na dlouhou dobu. Autoři vytěžili z pramenů maximum a musíme si též uvědomit,
že kniha není určena jen odborníkům. Existuje arci další cesta hodná následování, nastoupená
Ústavem archeologické památkové péče Brno a ÚAPP středních Čech. Jejím cílem je podrobné geodetické
zaměření lokalit ve velkém měřítku, popis, fotografická dokumentace ze země i ze vzduchu
a vyhodnocení starších zpráv i nálezů. Přiznejme si však, že jde projekty ambiciózní a dlouhodobé,
náročné finančně, technicky i personálně, jejichž ukončení bude záležitostí více než jedné generace.
Zdeněk Smrž
LITERATURA
Bartošková, A. 2000: Revize klíčové archeologické situace na Budči, Archeologické rozhledy 52, 665–678.
Duffy, Ch. 1998: Kámen a oheň. Bastionová pevnost, její zrod a vývoj v dějinách pevnostního válečnictví.
Books Bonus A – memorabilia, Brno.
Gediga, B. Hrsg. 1989: Studia nad grodami epoki brązu i wczesnej epoki żelaza w Europie śródkowej. Wrocław
– Warszawa – Kraków – Gdańsk.
Härke, G. H. 1979: Settlement types and settlement patterns in the West Hallstatt province (an evaluation
of evidence from excavated sites). British Archaeological Reports, International Series 57. Oxford.
Hrubý, P. – Chvojka, O. 2002: Výšinné lokality mladší a pozdní doby bronzové v jižních Čechách, Archeologické
rozhledy 54, 582–624.
Chropovský, B. – Herrmann, I. Hrsg. 1982: Beiträge zum bronzezeitlichen Burgenbau in Mitteleuropa. Berlin
– Nitra.
Jiráň, L. 2001: Symbol und Schema – bildliche Bestimmungsmittel in der jüngeren Vorgeschichte. In:
B. Gediga – A. Mierzwiński – V. Piotrowski Hrsg., Die Kunst der Bronzezeit und frühen Eisenzeit in
Mitteleuropa, Wrocław – Biskupin, 43–58.
John, J. 2002: O hustotě pozdně halštatských a časně laténských výšinných lokalit v jihozápadních Čechách.
In: E. Neustupný ed., Archeologie nenalézaného, Plzeň – Praha, 63–69.
Kupka, V. et al. 2001: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri, Praha.
Matoušek, V. 1999: Hora a jeskyně. Příspěvek ke studiu vývoje vztahu člověka a jeho přírodního prostředí
ve střední Evropě od neolitu do raného středověku, Archeologické rozhledy 51, 441–456.
Neustupný, E. 1995a: Úvaha o specializaci v pravěku, Archeologické rozhledy 47, 641–650.
— 1995b: The significance of facts, Journal of European Archaeology 3.1, 189–212.
Niesołowska-Wędzka, A. 1974: Początki i rozwój grodów kultury łuźyckiej. Wrocław – Warszawa – Kraków
– Gdańsk.