Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

174
DURDÍK: K poãátkÛm ‰lechtick˘ch hradÛ v âechách
ních směrů současného medievistického bádání. Nepochybné však je, že tento model není jediným
možným, a dle našeho názoru není ani tím v současné době nejpravděpodobnějším.
Nesporným faktem zůstává, že kladení otázek dnešního bádání o mimořádně složité až hektické,
rychle se proměňující a neméně mimořádně fragmentárně dochovanou a přístupnou pramennou základnou
dokumentované době „privatizace českého státu“ (Žemlička 2003) je do značné míry poplatné
automatizmům našeho současného pohledu. Vlastní způsobilost a možnosti výpovědi dostupné
pramenné základny k některým takto kladeným otázkám skutečně nemusejí být největší. Lze jen
souhlasit s tím, že za této situace je nutno co nejvíce prověřovat a rozvíjet poznání jak formou jednotlivých
speciálních historických disciplín za průběžného prověřování a kritiky jejich možností a limitů,
tak syntetického či syntetizujícího pohledu. Pokud bude nejednoznačná pramenná základna
umožňovat tvorbu většího počtu interpretačních modelů, skutečně sotva může dojít k všeobecné shodě
názorů. K jejich tříbení, stejně jako k tříbení metodické výzbroje celého oboru, jistě významnou
měrou přispívá věcná a korektní diskuse. I z pohledu autorem těchto řádků zastávané interpretace
i obecných perspektiv kastellologického bádání je nepochybné, že ve výhledu do budoucna jistě není
současná výměna názorů diskusí zdaleka poslední. Lze jen doufat, že budoucí bádání věcným
způsobem přidá k dosavadním, v současnosti žel často jen opakovaným či proklamovaným, další
informace a podněty.
PRAMENY A LITERATURA
Billig, G. – Müller, H. 1998: Burgen. Zeugen sächsischer Geschichte. Neustadt a. d. Aisch.
Böhme, H. W. ed. 1992: Die Salier. Burgen der Salierzeit 1, 2. Sigmaringen.
Durdík, T. 1973: Nálezová zpráva o výzkumu hradu Krašova v letech 1970–1971. Rkp. Archiv NZ ARÚ AV ČR
Praha, č. j. 3617/73.
— 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.
— 2002: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha.
— v tisku: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha.
Durdík, T. – Kašpar V. v tisku: Prvá brána jádra hradu Zlenice. Castellologica bohemica 9.
Kašpar, V. 2001: Póznośredniowieczna i nowożytna ceramika naczyniowa z Pragi (studium porownawcze).
Rkp. diplomové práce – Archiwum Instytutu Archeologii Uniwersytetu Lódzkiego.
Klápště, J. 2003: Poznámky o sociálních souvislostech počátků šlechtických hradů v českých zemích. Archeologické
rozhledy 55, 786–800.
Lehký, J. 1993: Vnější hradební okruh hradu Rýzmburk (Osek). Zprávy památkové péče 53, 234–237.
Líbal, D. 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha.
Razím, V. 1997: K původu hradební zdi bez ochozu. Průzkumy památek IV/2, 78–88.
Seebach, G. 1976: Der Burgenbau der Babenbergerzeit. In: 1000 Jahre Babenberger in Österreich, Wien,
454–474.
Urban, J. 2003: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha.
Žemlička, J. 2003: České 13. století: „privatizace“ státu. Český časopis historický 101, 509–541.
Zu den Anfängen der Adelsburgen in Böhmen
Der vorliegende Diskussionsbeitrag ist eine Reaktion auf einen von J. Klápště (2003) veröffentlichten
Text, der Bestandteil einer bereits länger anhaltenden Diskussion über Gestalt und Funktion der
Gesellschaft im Rahmen des böhmischen Staates im 13. Jh. ist, zu der auch Fragen über die Entstehung
der ältesten Adelsburgen gehören. Der besagte Text präsentiert im Grunde weder neue Erkenntnisse
noch Argumente sonders fasst nur bereits erwähnte und veröffentlichte Vorstellungen, Hypothesen
und Konstruktionen zusammen, die den Kern jenes Interpretationsmodells darstellen, das
J. Klápště bevorzugt.