Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

32
ZÁPOTOCKÁ: Chrudim. Pfiíspûvek ke vztahu ãeské skupiny ...
1976) s určitým zpožděním, až v pokročilejší vývojové fázi a zaujal celé území předchozí
LnK. Toto období – konec II. a III. vývojová fáze VK – je tak dobou, kdy centrální skupina
k. vypíchané, projevující se shodným stylem tvarů i výzdoby vycházejícím výhradně
z domácího podloží, dosáhla největšího územního rozsahu. V této době také došlo, soudíme,
že pod vlivem centrální skupiny VK, ke vzniku porýnské hinkelsteinské keramiky
(Zápotocká 1972, 305; Spatz 1996, 476; 2002; Jeunesse 2002). Nový styl se šířil dále na
západ až do Pařížské kotliny, kde ale i nadále přežívala vedle vpichů výzdoba rytými liniemi
(Constantin 1985; 2000) a působily zde i vlivy mediteránního okruhu (Lichardus-
Itten 1986). Podstatné pro naše téma je, že do východních území s LnK – do Povislí – nový
styl v této době ještě nepronikl.
V závěru LnK tedy pozorujeme na celém území jejího rozšíření nástup nového výzdobného
stylu – vypíchané ornamentace nádob. Šlo o proces sice nestejně rychlý, ale tak razantní,
že původní výzdoba rytými liniemi zcela vymizela. Významné je, že všechny aspekty
hospodářského života společnosti se vcelku nezměnily. Pokud k nějakým změnám došlo,
pak je pozorujeme spíše v duchovní sféře (nástup kremace, bohatá výbava hrobů, opevňování
osad, doklady násilných střetů). Změny tohoto druhu jsou tak silné, že se uvažuje o velké
krizi lineární společnosti (Farruggia 2002, 46). Za důležité považujeme, že tento proces
probíhal bez patrných etnických změn. Prozatím se nepodařilo identifikovat žádné vnější
vlivy ani ohrožení, které by k této krizi či ideové změně vedly. Můžeme jen domýšlet, že
se jednalo o hlubší společenské změny tradičního chování, které v některých oblastech
probíhaly poklidně, jinde se prosazovaly i s použitím násilí. Každopádně změna stylu
proběhla podle všech indicií i podle překrývajících se dat 14 C na celém území původní
LnK velmi rychle a dokončena byla patrně během jednoho, maximálně dvou století
(5000–4800 B.C.).
Podobný proces – úplná výměna výzdobného stylu – se odehrál i na východ od řeky Moravy.
Tam se na podkladě nejmladší lineární keramiky – želiezovské skupiny – zformoval
mladoneolitický kulturní okruh lengyelský. Odtud expandoval na západ na Moravu a do Rakouska,
slabší jsou jeho stopy východně v Potisí, kde ve stejné době vzniká na základě východní
lineární keramiky potiská kultura. Patrně již v určité symbióze se dostává až do východoslovenské
nížiny, kde se oba nové styly – s vypíchanou a malovanou výzdobou – setkávají.
V mladším stupni VK je situace podstatně odlišná. Jde o období, kdy do dosud relativně
homogenní kultury staršího stupně proniká nové etnikum s lengyelskou kulturou, nesoucí
s sebou odlišný výzdobný styl – malování nádob i řadu dalších inovací v ekonomické
i duchovní sféře. Ani tento zásah neproběhl na celém území shodně. Zatímco na Moravě
nový lid opanoval její jižní polovinu a vytlačil odtud část původních obyvatel s VK,
střední a severní Moravu, podobně jako Čechy ovlivnil spíše jen kulturně (Kazdová 2001).
U nás je nejstarším dokladem styků s lengyelským okruhem hrob z Prahy-Dejvic z konce
fáze III s nádobou importovanou až ze západního Slovenska. V mladším stupni české VK
nacházíme celou řadu souborů, v nichž se vyskytuje malované zboží importované sem
zMoravy (Steklá 1960; Lička – Bareš 1979; Vávra 1994; Kazdová 1997). Celý proces vztahů
a změn proběhl zřejmě naprosto odlišným způsobem od toho, který provázel vznik VK.
V době mladšího stupně původní přísný styl vypíchané ornamentace přejímal z cizího prostředí
některé nové motivy i tvary, ale důsledně používal původní vypíchanou techniku. Využíval
některé výrobní znalosti (vrtané nástroje, nové druhy a suroviny štípané industrie),
přijímal i prozatím neznámé prvky duchovního a společenského jednání (budování ronde-