Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

142
BAYER – BENE·: Stfiedovûká terasová pole na ·umavû ...
né na Hořejším vrchu odpovídá tzv. corn-ditch. Smysl těchto hrazení je nutné hledat v symbióze mezi polním
hospodařením zemědělců a lesním majetkem vrchnosti. Jde o typ překážky, která umožňuje vysoké
zvěři jednostranný průchod: ocitlo-li se zvíře na ploše pole, mohlo z náspu skočit přes příkop pryč, zpátky
však mohlo velmi obtížně. Byl tím regulován pohyb „panské“ zvěře na ploše pole, aniž by došlo k omezování
jejího pohybu. Byla to tedy agrární obrana proti zvěři, která v případě přemnožení, sezónního nebo
trvalého hájení může působit velké škody na úrodě. Rozbor dat z výzkumu vlachobřezského polního systému
je možné zařadit do kontextu vývoje klimatu posledního tisíciletí a do obecnějšího schématu vývoje
krajiny šumavského podhůří. Jako zřejmě většina jiných vysoko položených polních systémů byla zdejší
pole aktivně používána během vrcholného středověku a raného novověku. Podle datování nejmladší nalezené
keramiky se přestala používat v průběhu 17. století, s nástupem tzv. malé doby ledové.
Nebahovy – Na vrchu, okr. Prachatice. Na temeni kopce Na vrchu v nadmořské výšce 825–835 m se
nachází skupina 18 mohylovitých kamenných útvarů (Beneš – Lutovský 1997; obr. 1: N). Lokalita je situována
na náhorní planině východně od Prachatic. Tento geomorfologický celek patří do zóny vrcholně středověké
kolonizace. Celé seskupení mohylovitých útvarů leží uvnitř obdélného ohrazení o rozměrech zhruba
100 x 200 m, vymezené kamennými „valy“ o výšce ca 1 m. Mohylovité útvary mají průměr 5–10 m,
většina z nich nepřesahuje výšku 1 m. Archeologickému výzkumu byl podroben jeden z nich, celý zhotovený
z kamenů naskládaných na skalním výchozu. Jediným nálezem byla část koňského skeletu. Podle
osteologického rozboru J. Petříčkové jde o jedince o kohoutkové výšce 140–145 cm. Výzkum vyloučil
interpretaci útvarů jako pohřebních mohyl. V okolí obdélného útvaru se nacházejí další linie rozpadlých
kamenných zídek, ohraničujících jednotlivé úseky zaniklých terasovitých polí. V Nebahovech se tedy jedná
o část zaniklého polního systému, dokonce o její nejvyšší výškový segment, kde již přeměna na pole
nebyla možná. Toto místo sloužilo jako prostor pro vytváření kamenných snosů. Sondáž v Nebahovech
ukázala, že v určitých historických obdobích byly k zemědělským účelům využívány velmi extrémní polohy
v krajině.
Abychom lépe porozuměli sledovaným lokalitám, bude užitečné je rámcově zasadit do
kontextu (obr. 1) sídelně historických zón, který byl navržen ve zvláštní studii (Beneš 1995).
Zóny byly stanoveny na základě archeologických a historicko-geografických dat jako souvislá,
plošně osídlená území pravěké, středověké nebo novověké tradice. Rozhodující bylo
stanovení hranice mezi jednotlivými zónami. Mimo toto schéma stojí osídlené pruhy
území podél historických komunikací, z nichž řada má starou sídelní tradici.
Zóna I: Tzv. klasická sídelní zóna s kontinuální tradicí pravěkých a raně středověkých
sídelních areálů. Tuto zónu, která se nachází nejblíže v pasovsko-řezenském Podunají, uvádíme
jen pro dokreslení a logickou úplnost našeho systému (na obr. 1 není zóna I vyznačena).
Zóna II: Zóna s tradicí nekontinuálního (přetržitého) osídlení pravěkých a raně středověkých
sídelních areálů. Jde prakticky o celé jižní a jihozápadní a zřejmě i západní Čechy.
Charakteristickým rysem této zóny je přítomnost jen vybraného spektra pravěkých zemědělských
kultur. Osídlení v této zóně pulzovalo v jednotlivých etapách zemědělského pravěku,
a to podle klimatických podmínek, hospodářské a demografické situace. V oblasti české
části Šumavy tato zóna zasahovala od klimaticky příznivější lipenské oblasti přes západní
Lhenicko, jižní Vitějovicko a prachatickou kotlinu na jižní okraj čkyňského údolí, Kašperské
Hory, jižní Sušicko, Chotěšov a Janovice nad Úhlavou. Na hranici zóny se vážou pravěká
a raně středověká ohrazení a hradiště (obr. 1: 1, 4).
Zóna III: Zóna vrcholně středověkých vsí a středověké tvorby bezlesí, zóna středověké
plužiny, doplněná místy středověkou těžbou zlata. Zóna je v liniových impaktech historických
komunikací doplněna existencí sporadických pravěkých a raně středověkých sídelních
epizod, eventuálně přítomností vzácných kultovních a pohřebních areálů, jejichž účel
není prozatím jasný. Její hranice vede od Horní Plané po východní a severovýchodní úpat-