Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

254
Nové publikace
5. Kroužky ze skla – prsteny (pr. 12–20 mm) a kroužkové korálky (pr. 8–14 mm). Všech 46 prstenů
pochází z vrstev 11.–13. stol. a až na jeden kus byly všechny vyrobeny z olovnatého skla. Zajímavé
je zjištění, že prsteny ze skla žlutého jsou starší než ze skla zelené barvy. Bylo také prokázáno,
že nálezy se nesoustřeďují do prostředí určité sociální vrstvy, což odpovídá i situaci v jiných německých
středověkých městech. Prsteny jsou rozšířeny především na území původního slovanského osídlení,
ohraničeném Baltským mořem, Weserou, Vislou a Dunajem. Další nálezy jsou v Bělorusku.
V 10. stol. je jejich výroba z olovnatého skla známa z regionu Kyjeva a Novgorodu a z tohoto území
byly Vikingy rozšířeny do Anglie. Je pravděpodobné, že v 9. a 10. stol. mohlo být další výrobní centrum
i v severní Evropě, ovšem jejich uniformní podoba neskýtá možnost původ blíže stanovit.
Drobné kroužky navlečené na šňůru sloužily jako šperk nebo růžence, jiné byly našívány na oděv.
Ve Š. se objevují okolo r. 1200 a krátce po r. 1300 zcela mizejí.
6. Skleněné perly jsou ve Š. zastoupeny kolekcí 58 kusů, což je v příkrém nepoměru k nálezům
v nedalekém Haithabu, odkud pochází přes 7000 perel. Ve Š. je výskyt omezen na 11. až 13. stol., přičemž
pouze část jsou nové výrobky, neboť souběžně byly používány i perly z 8. až 10. stol. Z nálezů
mizejí nejpozději ve 2. pol. 13. stol. a znovu se objevují až na přelomu 14./15. stol. – tentokrát výhradně
jako součást růženců.
7. Skleněné knoflíky – většinou ve vrstvách 13. stol. nalezeno osm kusů, z toho šest z jasně modré
skloviny, další dva zkorodované.
8. Hrací kameny nebo výplně šperků – tuto funkci lze předpokládat u dvou předmětů ze zeleného
olovnatého skla z 12. stol.
9. Hladítka – doložena 13 kusy, především z vrstev po r. 1070 až po 1. pol. 13. stol., méně do
16. stol. Kotoučovité předměty o průměru 7–8,5 cm sloužily k hlazení textilu a kůží, případně k drcení
hrubé soli a koření. Poprvé se objevují na přelomu 2./3. stol., potom až od pol. 8. do 20. stol.
Obecně jsou hojné v souborech 8.–11. stol. Mimo kolekci pěti hladítek z Hradiska u Mikulčic
(Himmelová 2000, 88) je jeden kus znám z Tisové u Vysokého Mýta (Černá ed. 1994, č. kat. 59,
pol. 13. stol.) a jeden z Olomouce (Sedláčková 2001, 448, č. kat. 3.10.3, 2. pol. 14. stol.).
10. Mozaikové kameny byly nalezeny v počtu devíti kusů, z toho dva ze zeleného a sedm z modrého
skla. I v tomto případě se nejspíše jedná o znovu použité předměty z doby římské, i když se vyráběly
v severní Itálii ještě v 7. a 8. stol. pro karolinské mozaiky. Je pravděpodobné, že ve Š. byly tyto
kameny používány jako amulety, neboť modrá barva měla již od antiky magický, ochranný význam
a amulety z modrého skla byly ve středověku oblíbené.
11. Velmi tenká tyčinka z modrého skla – polotovar při výrobě perel a dutého skla z vrstvy 12. stol.
pochází nejspíše z Haithabu.
12. Sklářská struska z bezbarvého, žlutého a zeleného olovnatého skla byla ve vrstvách 11./12.
až 13./14. stol. a opět se sem patrně dostala z Haithabu. Další nálezy strusky modrého, červeného
a mléčného skla mohou pocházet ze 16., ale i mladších století.
13. Význam skla pro Šlesvik v 11. až 14. stol. srovnává autor především se situací v nedalekém
Haithabu, se kterou je rovněž důvěrně obeznámen (např. Steppuhn 1998). Především konstatuje, že
ve Š. bylo dutého skla výrazně méně, ovšem ve srovnání s jinými sídly se jedná o kolekci relativně
velkou. V 11. stol. se zde objevují zcela jiné tvary než v Haithabu. Doklady zasklívání oken jsou ve
Š. četnější teprve od 13. stol., hladítka zde byla používána ještě ve vrcholném a pozdním středověku.
Výroba perel probíhala výhradně v Haithabu. Na přechodu od raného k vrcholnému středověku
je patrná změna módy – skleněné perly byly nahrazeny kroužky a prsteny.
Po krátké době společné existence, okolo pol. 11. století, převzal Š. nejdůležitější funkce Haithabu
a do počátku 13. stol. byl jedním z nejvýznamnějších měst dánského království. Přístav, vybudovaný na
konci 11. stol., poskytoval široké možnosti obchodních styků mezi západní Evropou, Skandinávií a Pobaltím,
což se odráží i na bohatém sortimentu a množství výrobků ze skla. Číše z modrého skla se zlacenou
výzdobou zase ukazují na styky s jižní Evropou, poháry jsou ve vazbě na region francouzsko-belgický,
na prstenech je v 11.–13. stol. patrný vliv slovanský, perly pak ukazují směrem do Skandinávie a východní
Evropy. Do počátku 14. stol. se ve městě objevují poměrně často výjimečné a ojedinělé výrobky. V následujícím
období sklo exkluzivní charakter pozbývá v důsledku masové produkce domácích skláren.