Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LVI–<strong>2004</strong> 263<br />
cí postmedievální archeologii. V obdobích starších<br />
bude situace stále obtížnější a bude se omezovat více<br />
a více na jednotlivé až výjimečné případy. Bylo<br />
by však škoda těmto jednotlivým až vzácným možnostem<br />
nevěnovat pozornost. Inventivní obrácení<br />
zájmu Sl. Vencla k archeologii nenalézaného, nebo<br />
alespoň zřídka nalézaného, nenápadného, nepovšimnutého<br />
a pomíjeného, je dobrým příkladem toho,<br />
co bylo až do doby Venclova snažení v pohledu<br />
na prameny nedoceněno a zbytečně ztráceno. Totéž<br />
by asi nyní mohlo platit o historicko-antropologicky<br />
pojaté archeologii „subjektivního a individuálního“<br />
v období středověku.<br />
Za druhé, napětí mezi subjektivním, individuálním<br />
a klasickou historickou interpretací zjistitelným<br />
obecným kontextem je přítomno ve všech tématech<br />
HA. Obecný kontext je však neoddělitelnou částí témat<br />
HA. V české archeologii středověku z povahy<br />
jejích vlastních pramenů i s ohledem na povahu<br />
a dostupnost i výpovědní schopnost kontextuálně<br />
nutných písemných pramenů, z nichž je obecný<br />
kontext historiky konstruován, vždy bude muset<br />
převládat onen obecnější pól a ona širší stránka poznávacího<br />
procesu, jenž je také samozřejmou součástí<br />
HA. J. Klápštěho archeologická historická<br />
antropologie středověku, předvedená v české archeologii<br />
na závažném tématu vrcholně středověké<br />
transformace, může být považována za kvalitní příklad<br />
onoho obecnějšího přístupu k HA, podmíněného<br />
povahou dostupných archeologických pramenů.<br />
Žádný český archeolog středověku nebude moci<br />
být zároveň plně historickým antropologem, zejména<br />
ne v pojetí tlumočeném v Dülmenově publikaci.<br />
Zkušenost však učí, že podobně jako u jiných<br />
historicky orientovaných oborů, jichž se archeologie<br />
středověku dotýká a s nimiž je ve větším nebo<br />
menším kontaktu, může být rovněž užitečné sledovat<br />
též další rozvoj HA. Kromě jiného i proto, aby<br />
si byl archeolog středověku vědom mnohého, co ho<br />
při studiu a pokusech o rekonstrukci kultury středověkých<br />
lidí míjí. Aby tak získal další měřítka pro<br />
hodnocení dosahu svých vlastních závěrů.<br />
Zdeněk Smetánka<br />
Thomas Fischer: Noricum. Mainz am Rhein<br />
2002. 157 str.<br />
Časopis Die antike Welt začal vydávat v nakladatelství<br />
Philipp von Zabern řadu suplement s názvem<br />
Orbis provinciarum, věnovanou římským provinciím.<br />
Jeden z prvních svazků se zabývá provincií<br />
Norikum, tedy provincií, která hrála v dějinách našeho<br />
území obzvláště důležitou roli. Po krátkém<br />
úvodu nastiňujícím současný stav bádání a po kapitolce<br />
věnované geografickým poměrům následuje<br />
kapitola zabývající se Kelty v Podunají a ve východních<br />
Alpách. Zde jsou relativně podrobně sepsány<br />
dějiny keltských kmenů nejen v oblasti někdejšího<br />
království Norikum, ale i v sousedních středoevropských<br />
regionech. Písemné prameny k tomuto období<br />
nejsou příliš četné, zato jsou však velmi dobře<br />
zpracovány G. Dobeschem, takže se autorovi daří<br />
vytvořit čtivý a přitom odborně hodnotný text.<br />
Z hlediska počátků keltských oppid je zajímavá Liviova<br />
zpráva (39.22.6–7), že v r. 186 př. Kr. se<br />
z alpského prostoru vydalo na jih 12 000 bojovníků<br />
s rodinami, kteří v okolí pozdější Akvileje začali<br />
budovat oppidum. Budování oppid ve střední Evropě<br />
se totiž často vysvětluje jako znalost přinesená<br />
skupinami Keltů ze severní Itálie. Zde ovšem máme<br />
zprávu, že v době samého počátku zřizování<br />
oppid přicházejí Keltové s touto znalostí a schopností<br />
naopak ze severu na jih. Druhá část kapitoly<br />
je věnována archeologickým nálezům na území<br />
keltského Norika, které bylo poněkud větší než pozdější<br />
římská provincie. Z archeologického hlediska<br />
je velmi významné, že převážná část Norika prošla<br />
plynule a bez větších otřesů procesem od keltského<br />
království po římskou provincii – keltská tradice<br />
zde tedy přežívala ještě po dlouhou dobu.<br />
Těžiště publikace tvoří dvě rozsáhlé kapitoly<br />
s názvem Einrichtung und Entwicklung der Provinz<br />
in der frühen und mittleren Kaiserzeit a Die Provinz<br />
Noricum. Prvně jmenovaná kapitola se věnuje především<br />
politickým a vojenským dějinám provincie<br />
od římské okupace alpského prostoru až do konce<br />
3. stol. po Kr., druhá probírá jednotlivé typy archeologických<br />
nemovitých památek (město, vikus, villa)<br />
v jednotlivých oblastech Norika, přičemž je pochopitelně<br />
značná pozornost věnována i nalézaným artefaktům.<br />
Pokud jde o počátky římské přítomnosti<br />
v Noriku severně od Alp, spojují se tradičně s Augustovým<br />
alpským tažením v r. 15 př. Kr. Zajímavý<br />
je však posun v interpretaci tohoto tažení, resp. celé<br />
Augustovy politiky ve střední Evropě. Ještě donedávna<br />
se soudilo, že toto tažení bylo součástí uskutečňování<br />
Augustova rozsáhlého plánu posunout<br />
hranice Římské říše až na Labe, Moravu a střední<br />
a dolní Dunaj. Dnes se naproti tomu badatelé kloní<br />
k názoru, že Augustus takovýto koncept nikdy neměl.<br />
Jednotlivé výpravy se vždy uskutečňovaly proti<br />
konkrétnímu nepříteli, který aktuálně znamenal<br />
největší nebezpečí. Teprve zpětnou projekcí těchto<br />
vojenských podniků si badatelé vytvořili představu<br />
ovelkolepém a dobře promyšleném plánu. Tyto závěry<br />
se pochopitelně týkají i našeho území, především<br />
v době trvání tzv. Marobudovy říše. Ostatně<br />
tažení proti Marobudovi v roce 6 po Kr. je v knize,
Change language