Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

88
Archeologické rozhledy LVI–2004
Osídlení a kultura jižních Čech v mladé a pozdní době bronzové
Jan Bouzek
Byl jsem Ondřejem Chvojkou, jehož si pro úctyhodnou práci velmi vážím, požádán o krátký komentář
k jeho článku. Pokud připojuji několik poznámek k jeho návrhu koncepce doby popelnicových
polí, tedy mladé a pozdní doby bronzové v jižních Čechách, je to ze dvou důvodů: jednak abych vysvětlil
důvody, které mne vedly k poněkud odlišnému pojetí vývoje, jednak abych připomněl jiné
možnosti interpretace.
Měl bych svůj komentář začít omluvou, kde bych si dovolil parafrázovat slova Karla Poppera na
počátku semináře, který pořádal krátce před svou smrtí v Praze poté, co dostal čestný doktorát Univerzity
Karlovy: „Víte, psal jsem ty své knihy, když jsem byl o mnoho mladší, leccos jsem jistě přehnal,
a neberte je tak moc vážně“. I leckterá moje tvrzení bývala ve zkrácené podobě pro tisk poněkud
přehnaná. Základní koncepci, rozlišující obě tzv. kultury, jsem nevytvořil: proti mým předchůdcům
jsem spíše relativizoval a na několika místech jsem zdůraznil obecnou shodu skupin v česko-východobavorském
okruhu popelnicových polí, kterou jsem chápal jako jim nadřazenou entitu (zřetelně
Bouzek 1963, 59–63). Také na jiných místech jsem zdůrazňoval, že rozdíly mezi těmito dvěma skupinami,
jež jsou tradičně nazývány knovízská a milavečská kultura, jsou jen velmi malé. Relativizoval
jsem i rozdíly mezi oblastmi s mohylami a plochými hroby, které jsou dány z větší části filtrem
dochování, a citoval jsem příklady z jiných částí Čech (dnes je jich známo už více), kde význační jedinci
mají navršenu mohylu i uprostřed pohřebiště s jinak plochými žárovými hroby (Bouzek 1963,
71). Ve svém věku bych měl ještě připomenout, že argument „není dostatečně prokázáno“ je nebezpečný,
použijeme-li ho v další diskusi jako dokladu pro jinou hypotézu; zpravidla ani ta druhá hypotéza
nemá dostatek důvodů pro své tvrzení opačné. Raději ve skromnosti přiznejme, že leckteré
hypotézy, vyslovené za jistého stavu poznání, ještě čekají na ověření, či vyvrácení dalšími doklady,
ale že prameny, na základě kterých byly tyto hypotézy vysloveny, si zaslouží další studium – návrat
ad fontes je vždy užitečný.
Ondřej Chvojka má ve svém návrhu koncepce zejména čtyři body, kde bych zastával poněkud
odlišný názor:
a) předpokládá kontinuitu obyvatelstva v jižních Čechách, navazující na osídlení střední doby
bronzové, po celou dobu popelnicových polí;
b) nevidí rozdíly mezi nálezovými soubory známými především z mohyl a těmi, jejichž dokladem
jsou nálezy ze sídlišť a plochých žárových hrobů v Pootaví;
c) nevidí důvody pro rozdíly ve strategii obživy, tedy odlišné ekonomické báze v různých částech
jižních Čech;
d) nespatřuje ani podstatné rozdíly v kulturním vývoji v různých podoblastech.
Ad a) Po publikacích pečlivého antropologického studia komplexu únětických pohřebišť v Traismauern,
kde byly velmi dobře dochovány kostry (Lippert et al. Hg. 2001; Teschler – Nikola – Gerold
2001), se ukázalo, jak obtížné a nejisté bylo přežití jedné malé skupiny obyvatelstva po více generací.
Dendrodata nám ukázala hiáty i na takových sídlištích, kde jinak v keramickém vývoji nebyla pozorována;
stav znalostí keramického materiálu na většině sídlišť v jižních Čechách ani jemné chronologické
zařazení neumožňuje.
Sám se domnívám, že je oprávněný předpoklad, že část obyvatelstva na místech, kde známe i kontinuitu
mohylníků, ze střední do mladé doby bronzové přežila, ale že byla doplněna jinými skupinami,
které tam přišly ze severu. Hroby předků jsou výrazem identity kulturní skupiny; pokračování
pohřbívání na témže mohylníku je toho důkazem. Nová pohřebiště bez předchozí tradice svědčí
o počátku nové či pozměněné identity.
Důvody pro předpoklad změn v obyvatelstvu Pootaví jsou pro mne: prudké zvýšení intenzity
osídlení, paralela se středním Povltavím, které před klimatickým optimem nebylo skoro vůbec osídleno,
obdoby keramické tradice (technika, styl) mezi Pootavím a zejména středním Povltavím, jinak
isoblastí středočeskou. Osady jako Velim či Blučina ukazují velmi dramatické situace na konci střed-