Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 189
Obr. 11. Rýzmburk, hrad. Střílny a prevet (D) v jižní části vnější hradby.
A– srov. obr. 9: 4; 10; 12; B – srov. obr. 9: 2; C – srov. obr. 9: 3; D – srov.
obr. 9: 1. Zaměření V. Razím, J. Krechler, L. Holík 2004. — Abb. 11. Rýzmburk,
Burg. Schiessscharten und Prevet (D) im Südteil der äußeren
Wehrmauer. A – vgl. Abb. 9: 4; 10; 12; B – vgl. Abb. 9: 2; C – vgl. Abb.
9: 3; D – vgl. Abb. 9: 1. Vermessung V. Razím, J. Krechler, L. Holík 2004.
pretaci diplomatického materiálu třeba počítat, případ od případu s ohledem na dobu, vztahy původce
a příjemce písemnosti atp. Můžeme si také právem klást otázku, zda pan Boreš a uvedení svědci
vůbec poznali doslovné znění latinsky psané listiny a měli možnost (mimo jiné s ohledem na míru
své gramotnosti) vnímat přesnou formu použité intitulace.
Pokud jde o výpověď samotných zdí Rýzmburka o jeho zakladateli, postoupilo poznání hradu od
roku 1992, kdy se konfrontovala dvě badatelská pojetí (Durdík – Klápště 1992), o něco kupředu. Především
došlo k prozkoumání vnějšího hradebního okruhu a k jeho zařazení k typu hradby bez ochozu
(Lehký 1993), na základě dnešních poznatků zřejmě neslučitelného s datací údajné „královské“
fáze hradu (srov. Razím 1997). Toto podstatné zjištění sice bylo „kastellologickým“ směrem zaregistrováno,
avšak kupodivu nezadalo žádný podnět k revizi „královské varianty“, založené právě na
mechanickém předpokladu jednotné výstavby rozsáhlé dispozice. Četné publikování představy o královském
původu hradu, avšak s různými obměnami slov a jejich větných spojení, velmi ztěžuje možnost
uchopit poslední konzistentní názor. Na jedné straně se konstatuje, že vývoj hradu „není doposud
zcela uspokojivě vysvětlen“, že dosavadní vědomosti o datování a podobě jednotlivých vývojových